Stěhování do Saigonu jsem začala plánovat ještě v době, kdy Skryté sklepení duše neexistovalo.
A Skryté sklepení duše jsem zase z velké části psala na Bali, tedy v prostředí, které se Saigonem nemělo společného skoro nic. Seděla jsem úplně jinde, přemýšlela nad podzimním kurzem a věděla hlavně jedno: nechci dělat další sestup do podzemí, ve kterém budeme hledat stíny, traumata, bubáky a všechno, co se na podzim tradičně vytahuje z temných koutů lidské duše.
Chtěla jsem se podívat pod podlahu mnohem techničtěji.
Ne na to, co je tam děsivého. Na to, co tam vede. Co tam stojí. O co se opírá dům.
Tak postupně vznikla myšlenka sklepa jako technického patra vlastního provozu. Rozvody. Podpěry. Konstrukce, které jsme kdysi postavili záměrně, i ty, které vznikly samy, protože systém prostě nějak potřeboval fungovat. Věci, které možná nejsou krásné, ale něco drží. A jiné, které vypadají nádherně, mají skvělý příběh a nejsou k ničemu.
Z toho vznikly tři otázky, kolem kterých se nakonec postavil celý kurz:
Co to dělá?
Drží to něco?
Co se stane, když to zmizí?
Kurz mezitím rostl přesně tak, jak moje kurzy obvykle rostou. Měla jsem základní konstrukci, ale při práci se měnila, větvila, doplňovala a občas si sama řekla, kudy chce pokračovat. Některé původní nápady zmizely, jiné se ukázaly jako nosné. Nakonec z toho vznikla čtrnáctidenní technická prohlídka vlastního provozu.
A pak jsem se přestěhovala do Saigonu.
Pár dní před začátkem kurzu chodím po městě a najednou mi dochází, že se dívám na jeho téměř absurdně přesnou vizualizaci.
Saigon totiž vypadá, jako kdyby někdo vzal všechny zásady jednotného urbanistického návrhu, položil je na stůl a řekl: dobrý, ale teď potřebujeme, aby tady hlavně fungoval život.
Vedle nízké bílé francouzské vily stojí úzký několikapatrový dům. Za ní vyrůstá třicetipatrová skleněná věž. Přes zeď přepadává tropická vegetace. Mezi domy vedou kabely, někde vznikla přístavba, někde kavárna, někde dílna, někde úplně nová budova, protože ji tam v určité chvíli někdo potřeboval.
Z hlediska jednotné kompozice je to místy naprostý nesmysl.
A přitom to funguje.
Možná právě proto to město působí tak živě. Ne jako hotový návrh, ale jako organismus. Něco se postavilo, něco se přidalo, něco změnilo funkci, něco obrostlo, něco se opřelo o něco staršího a další vrstva zase vyrostla nad tím.
Nikdo zřejmě nikdy nenakreslil výsledný obraz Saigonu tak, jak dnes vypadá.
ZIP – Zimní inspekce provozu
Adventní audio kurz: jednadvacet dní ve vlastním provozu
Zazipuj rok a přepni na zimní provoz.
Za rok se toho rozběhne hodně. Povinnosti, plány, drobná provizoria. Něco tě drží, něco spotřebovává víc energie, než se zdá, a něco běží dál prostě proto, že se k tomu už nikdo nevrátil.
Na jednadvacet prosincových dní se zastavíme u vlastního provozu. Projdeme, co letos běželo, co potřebuje péči a co může na zimu utichnout. Zápisy uložíme do jednoho pomyslného archivu, ke kterému se dá vrátit.
Každý den jedno audio, pět minut práce a hotovo. Zipování nepotřebuje složité rituály ani speciální pomůcky. Jen malou porci pozornosti, která se vejde i do plného prosince.
Vznikl provozem.
A přesně tuhle větu mám vlastně napsanou i ve Skrytém sklepení duše. Živý systém po nějaké době nevypadá jako původní dokumentace. Přizpůsobuje se tomu, co se v něm skutečně děje. Vytváří si cesty, podpěry, obchvaty a konstrukce, které v plánu nebyly. Ne proto, že by byl pokažený. Protože žije.
Najednou se dívám na francouzskou vilu, nad kterou ční mrakodrap, a vůbec nemám potřebu rozhodovat, jestli je to správně nebo špatně. Zajímá mě, jak se stalo, že tam obojí zůstalo. Co která vrstva obsluhuje. Proč přežila. Jak spolu fungují.
A dochází mi, že přesně to budeme od úterý dělat dole.
Neptat se nejdřív, jestli je nález krásný.
Neptat se, jestli tam podle původního projektu patří.
Dokonce se jako první neptat ani na to, proč vznikl.
Nejdřív zjistit, co dělá.
Protože ošklivá podpěra může držet celý dům. Krásný sloup může být jen dekorace. A konstrukce, kterou by žádný architekt dobrovolně nenakreslil, může být po dvaceti letech provozu přesně tím, co umožňuje celé stavbě dál fungovat.
Nevím, nakolik se mi tyhle dvě věci někde po cestě propojily už dávno. Je možné, že nějaké linky mezi Saigonem a kurzem vznikaly dřív, než jsem si jich všimla. Stejně dobře je možné, že ne.
A vlastně je mi to jedno.
Mnohem zábavnější mi připadá, že me život před začátkem kurzu postavil doprostřed města, které vypadá jako jeho názorná pomůcka.
Skryté sklepení duše začíná příští úterý.
A já mám právě teď pocit, že už několik dní chodím po jeho nadzemním modelu.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
