Lidi mají jeden fascinující zvyk: otevřou sbírku mýtů a začnou ji číst jako detektivku. Hledají kontinuitu děje, čistou časovou linku, jistotu, že „všechno navazuje“. A pak narazí na to, že v jednom příběhu je Héra matkou Héfaista partenogenezí (sama ze sebe), jako akt vzdoru a v jiném ho má s nejvyšším bohem. Okamžitá panika: „Tak jak to teda je? Vždyť si to odporuje!“
Problém není v mýtech. Problém je v tom, že lidé čekají historii tam, kde žádná historie není. Mýtus není záznam „jak to tehdy proběhlo“. Mýtus nepatří do světa Chrona, lineárního času, kde má všechno začátek, prostředek a konec. Patří do Aiónu, do věčnosti.
Popisuje vzorce, které se dějí pořád, ne jednu událost, která už skončila. Když tohle nepochopíš, mýty logicky vypadají jako bordel.
Smysluplnější je brát mýtus jako mapu. A map logicky existuje víc. Jedna mapa ukazuje linky metra: barevné čáry, přestupy, stanice. Druhá mapa toho samého města ukazuje geologii: vrstvy hornin, žádné ulice, žádné stanice. Kdybys je položila vedle sebe a čekala, že budou vypadat stejně, taky bys křičela „rozpor!“. Jenže ony si neodporují. Jen odpovídají na jiné otázky.
S mýty je to stejné. Jeden příběh boha mluví o kosmu, o tom, jak se rodí a strukturuje svět. Druhý mluví o duši, o tom, jak miluje, žárlí, padá a zvedá se. Třetí příběh je v podstatě rituální návod, software, který se má spustit při konkrétním obřadu. Všechno se může točit kolem téhož božstva, ale v jiném patře reality. Nic z toho není „pravda místo jiných verzí“, spíš pravda v jiné rovině.
Do toho se přidává další věc: bohové naprosto ignorují naše pravidlo „buď a nebo“. Lidské tělo má problém být zároveň panna i matka. Bohu je to jedno. Persefona může být současně dívka na louce, která ještě nesestoupila, i královna podsvětí, která už vládne mrtvým. Nejsou to dvě různé postavy, ale dva řezy téže skutečnosti. Záleží, z jakého úhlu se díváš.
Jestli si v tom chceš udělat pořádek, přestaň skládat mýty za sebe a začni je skládat nad sebe. Ne „co se stalo dřív“, ale „o jaké vrstvě to mluví“. Kosmologie? Psychologie duše? Praktický rituál? Najednou zjistíš, že údajné rozpory jsou jen různé mapy téhož terénu. Chyba vzniká teprve ve chvíli, kdy se snažíš všechno slisovat do jednoho lineárního příběhu, aby se to vešlo do tvého vnitřního excelu.
Když to řekneme jednoduše: bůh je stálá bytost, mýtus je situace, do které ho postavíš. Stejný bůh se ti v jednom příběhu ukáže jako ten, kdo tvoří svět, v jiném jako ten, kdo láme srdce, jinde jako ten, kdo hlídá přísahy. Není to jiný bůh, jen jiný záběr kamery. Když se snažíš všechny tyhle záběry slepit do jednoho uhlazeného „životopisu bez rozporů“, nevytváříš řád, ale zplošťuješ něco, co má být mnohorozměrné. Je to, jako kdybys vzala diamant a rozplácla ho na tenký plíšek jen proto, aby se ti vešel do tabulky.
Mnohem užitečnější než honit „jednu správnou verzi“ je smířit se s tím, že božský systém je vícvrstvý. Věci se „nesrovnávají“ proto, že nejsou určené k seřazení vedle sebe, ale nad sebe. V okamžiku, kdy přestaneš mýtus číst jako historický záznam a začneš ho brát jako popis věčně se opakující přítomnosti, ty slavné rozpory se zlomí. Zůstane jen různé světlo na téže soše.
A když někdo trvá na tom, že „to musí přece nějak sedět dohromady“, dá se to opravdu shrnout do jedné věty: neskládej mýty podle toho, jak se údajně staly, ale podle toho, co znamenají. Všechno ostatní je jen boj člověka, který chce po věčnosti, aby se chovala jako dobře sepsaná wiki stránka.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
