Diana byla římská bohyně lovu a lesů, ale také porodů, dětí, plodnosti, cudnosti, otroků, měsíce a divokých zvířat.
Diana, jejíž jméno může být přeloženo jednoduše jako „božská“, byla dcerou Jupitera a Titánky Létó. Jejím bratrem – dvojčetem byl bůh slunce Apollón.
Byla spojována s řeckou bohyní Artemis a obě tyto bohyně sdílejí nejen mnoho společných mýtů, ale také charakteristik a atributů.
Než se jejich kult prolnul, byla Diana ve své původní formě pravděpodobně uctívána již před začátkem Římské říše jako bohyně divoké, člověkem neposkvrněné přírody. Tehdy byla známá jako Diana Nemorensis (Diana háje) a její svatyně se nacházela v posvátném háji u jezera Nemi.
Po romanizaci Diany byl její mýtus o původu spojen s mýtem Artemidy. Podle tohoto příběhu, když Juno zjistila, že Létó nosí děti jejího nevěrného manžela Jupitera, byla velmi rozezlena. Juno zakázala Létó porodit na pevnině, a tak se Diana a Apollón po dlouhých peripetiích a pronásledování své matky nakonec narodili na ostrově Délos. Podle některých mýtů se nejprve narodila Diana, která pak asistovala své matce při porodu Apolla.
Ačkoli některá její vyobrazení mohla připomínat Artemis, Diana měla svůj typický oděv a symboly. Její portréty ji znázorňovaly jako vysokou, krásnou dívku s pláštěm, opaskem, lukem a toulcem plným šípů. Jindy je vykreslena s krátkou bílou tunikou, která jí usnadňovala pohyb v lese a je buď bosá, nebo má na nohou obuv vyrobenou ze zvířecí kůže.
Dianu doprovázela smečka loveckých psů nebo skupina jelenů. Podle mýtů vytvořila triádu s Egerií, vodní nymfou, a Virbiem, bohem lesa.
Diana byla bohyní, jež měla v římské mytologii různé role a podoby.
Vzhledem k tomu, že byla bohyní venkova a lesů, žila ve venkovských oblastech kolem Říma. Diana upřednostňovala společnost nymf a zvířat před společností lidí.
Nebyla jen bohyní lovu, ale také největší lovkyní ze všech, a proto je dodnes známá jako patronka lovu a lovců.
V některých popisech byla Diana aspektem trojité bohyně tvořené bohyněmi Dianou, Lunou a Hekaté.
Jiné zdroje naznačují, že Diana nebyla jednou z trojice bohyní, ale sama se objevovala ve třech podobách coby Diana lovkyně, Diana Měsíce a Diana z podsvětí.
Diana byla rovněž bohyní plodnosti a ženy se modlily o její přízeň a pomoc, když chtěly otěhotnět. Diana se také stala bohyní porodu a ochrany dětí. Což je zajímavé, vezmeme-li v úvahu, že zůstala panenskou bohyní a na rozdíl od mnoha jiných bohů nebyla zapojena do žádných milostných pletek nebo partnerských vztahů.
Tato souvislost s plodností a porodem mohla pocházet z Dianiny role bohyně Měsíce. Římané používali Měsíc ke sledování měsíců těhotenství, protože kalendář měsíčních fází byl paralelní s menstruačním cyklem. V této roli byla Diana známá jako Diana Lucina.
Spolu s jinými bohyněmi, jako je Minerva, byla Diana také považována za bohyni panenství a cudnosti. Protože byla symbolem čistoty a světla, stala se ochránkyní panen.
Otroci a nižší třídy římské říše uctívali Dianu a hledali u ní ochranu. V některých případech byli velekněží Diany uprchlí otroci a její chrámy pro ně byly útočištěm.
Dnes mnoho moderních pohanů uctívá bohyni Dianu v jejích rozličných podobách. Je blízká zejména feministickým odnožím novopohanství, jako je například Dianická wicca, která se zaměřuje výhradně na aspekt Bohyně, zatímco mužskou polaritu Boha nechává stranou.
Práce s touto nespoutanou, divokou a přírodě blízkou bohyní však může přinášet inspiraci a užitek nejen ženám, ale obecně všem (mužské pohlaví nevyjímaje), kteří hledají spojení se svou „panenskou“, neposkvrněnou a čistou (ve smyslu přirozenou) podstatou, které se nejlépe daří ve stinných hájích a hlubokých zelených lesích.
Diana pro nás mlže být pobídkou alespoň na chvíli odhodit pozlátko (i omezení) moderní civilizace a zabořit bosé nohy do trávy či vlhké hlíny. Je pozvánkou k naslouchání zpěvu lesa a řeči zvířat. Je napojením na instinktivní část nás samých, která žije v souladu s měsíčními fázemi a cykly Matky přírody.
