Rostlina nepříliš typická pro magickou práci, avšak pokorná, milá a léčivá. Je to jedna z těch opomíjených, které jistě stojí za zmínku.
Jitrocel (Plantago major, angl. Plantain) je nenápadnou bylinkou, která ve velkém obývá nejen zahrady, ale také okraje cest, louky a spoustu nevděčných a nepřístupných míst.
Doma jitrocel využíváme zejména pro jeho silné léčivé schopnosti.
Není tak hezká jako květy sedmikrásek, voňavá jako květy heřmánku, ale nikdy (opravdu nikdy) by neměla chybět ve vaší domácí bylinné lékárničce.
V některých jazycích se jitrocel překládá jako Léčivá tráva či Léčivý list.
Výjimečné schopnosti jitrocelu jsou známy po tisíce let, můžeme říci, že je rostlinou starověké magie.
Věří se, že jitrocel dokáže přivést mrtvé zpět k životu, protože sám odolá jakékoli zátěži.
V lidovém léčitelství se jitrocel využívá zejména zevně. Drcené listy mají široké použití u všech drobných ran na kůži – včetně jakéhokoli kousnutí či bodnutí.
Některé zdroje dokonce uvádějí, že je účinný i proti hadímu uštknutí (doporučuji nezkoušet).
Velmi dobře zastavuje lehčí krvácení.
Pro všechny uvedené postupy je vhodné list lehce žvýkat, aby se uvolnila šťáva a tu pak aplikovat s rozžvýkaným jitrocelem na ránu.
Obklady z celých listů pak léčí i dlouhotrvající kožní infekce a vřídky.
Vnitřně lze využít sušené listy jako přídavek do směsí, které ulevují kašli.
Pro tyto účely (sušení) se listy sklízí již v dubnu a květnu.
