Martinské hody jsou dodnes oblíbené mezi dětmi i dospělými. Jedni se těší na průvody a čokoládové penízky, druzí na husu a první lahve nového vína.
Svatomartinské hody mohou budit dojem, že k podzimním svátkům nepatří. Martin je předělem mezi podzimem a zimou, pomalu můžeme očekávat první sníh, patří ale spíš do podzimních svátků, které oslavují úrodu a konec zemědělského roku. Oslavami děkujeme za všechno dobré, co nám přinesl stávající rok a lákáme hojnost do toho následujícího.
Svatý Martin byl pohanem a vojákem, než se nechal se pokřtít a stal se poustevníkem. Podle některých pověstí byl mírný vůči jinověrcům, podle jiných byl fanatikem, který ničil vše, co neodpovídalo “pravé víře”. Proto je martinský svátek mezi novodobými pohany často opomíjen. Za křesťanskou fasádou se ale skrývá starší jádro, které by bylo škoda zapomenout.
Pro naše předky byl Martin koncem hospodářského roku a důvod k oslavám. Práce v zemědělství skončila, a i když lid čekaly zimní práce, byla to menší dřina než práce zemědělské. Součástí veselí byly trhy a jedno z posledních posvícení, po kterém už následoval adventní půst. Posvícenská jídla proto byla vydatná, aby se lidé připravili na skromnější zimní měsíce.
Znáte příběh o Martinovi a husách, které za své kejhání končí na pekáči? Pověst vysvětluje starý zvyk vybíjení drůbeže, která nebyla vhodná pro chov. Husí hody mají v našich zemích tradici od 15. století. Z jater se dělají paštiky, z drobů polévka a celé husy se pečou na kmíně nebo s pozdním ovocem. Někde se ke kachně vaří knedlíky, jinde lokše či noky. Obvykle ji doprovází zelí, ať už bílé, červené nebo obě najednou. Součástí hodů jsou i ochutnávky nového vína.
Na stole nesmělo chybět sladké. Pekly se koláče, rohlíčky nebo podkovy. Napřed se pekly zvací koláče, poté posvícenské a muselo jich být dost i na výslužku. Nikdo nesměl odejít s prázdnou. Muselo se ukázat, že byla bohatá a tím přilákat bohatství i do dalšího roku. Zvyk, který si znovu připomeneme u vánočních oslav. Obvyklou náplní sladkého pečiva byla povidla, mák, ořechy nebo mrkev. Tvary pečiva odkazovaly buď na rohy dobytka, o který se starala chasa, nebo koňské podkovy.
