(A proč je to ta nejlepší zpráva, kterou vaše uražené ego nechce slyšet)
Je to pravděpodobně ten nejvtipnější a nejúpornější mýtus moderní spirituality: naprostá většina lidí je hluboce přesvědčena, že se narodila s nějakým konkrétním vyšším úkolem, osudem nebo speciální misí. Žijí v dojemné iluzi, že vesmír funguje jako obří korporátní HR oddělení, které před každou inkarnací pečlivě zvažuje kompetence a pak duším rozesílá personalizované obálky s nápisem „Tvoje životní mise“.
Jenže realita je mnohem střízlivější a – z inženýrského i theurgického hlediska – mnohem velkolepější. Ne, nenarodili jste se s předem daným posláním. Prostě jste se jen narodili. Nevylíhli jste se na tento svět jako speciální VIP zakázka, kterou si Bůh zadal, protože mu zrovna chyběl někdo na „šíření světla a lásky v okrese Beroun“. Jste produkt procesu. Zcela přirozený, organický produkt. A to, že existujete a dýcháte, ještě neznamená, že k vám byl v továrním nastavení přibalen i manuál k použití.
Pojďme se na to podívat z hlediska základní ontologické fyziky. Vyšší sféry emanují (vyzařují) ty nižší prostě proto, že je to jejich absolutní přirozenost. Slunce nesvítí proto, že by mělo připravený osobní růstový plán pro konkrétní sedmikrásku u plotu. Svítí, protože to dělá slunce. Stejně tak Jedno (nebo Zdroj, chcete-li) neplodí další reality proto, že by chtělo pro každého jednotlivého člověka dopředu připravit jedinečný, heroický quest.
Vyšší zkrátka nerodí svět jako přemotivovaný scénárista, který píše hlavní roli na míru přesně pro vás. Emanace totiž není osobní dopis. Je to naprostý přetlak bytí.
A my lidé? My jsme produkt tohoto ohromného pohybu. Jsme přirozeným důsledkem toho, že vesmír funguje a přetéká. Být organickým vedlejším produktem tak masivního procesu je samo o sobě vlastně fantastické a víc než dostačující. Jenže lidské ego chce vždycky něco víc. Nechce se smířit s tím, že jsme nevznikli jako ručně dělaná limitovaná edice. Chce za každou cenu zůstat záměrným středem celého vesmírného představení.
Když tuhle ontologickou realitu řeknete nahlas, lidé se většinou urazí. Neurazí se ale proto, že by to byla nějaká objektivně smutná nebo tragická zpráva. Urazí se proto, že to vede přímý útok na jejich pečlivě budovaný kult výjimečnosti. Nechtějí být „produktem procesu“. Chtějí být „vyvolení“. Chtějí cítit, že vesmír myslel zrovna na ně, že je někdo předem vybral a určil jim speciální úkol.
Lidé totiž ve skutečnosti nehledají poslání proto, že by byli tak neuvěřitelně duchovně hlubocí. Hledají ho proto, že se k smrti děsí prázdného formuláře.
A tady zaklapne past. Touha po vyšším poslání je totiž ve většině případů jen luxusnější, ezo-pozitivní forma závislosti. Zkuste se nad tím zamyslet jako programátoři: když věřím, že mám nějaké předem dané poslání, logicky to znamená, že ho nade mnou někdo musel nadefinovat. A tím pádem já nejsem autor svého života. Jsem jen pouhý vykonavatel cizího skriptu.
Je to neuvěřitelně pohodlná pozice. Nemusím totiž nést tu drtivou odpovědnost za to, kým se rozhodnu být a co tady vytvořím. Musím to jen „objevit“ a pak se tím řídit. Hledání poslání se tak mění v dokonalý outsourcing vlastní vůle. Poslání je pro ego naprosto ideální model: můžu se cítit nesmírně výjimečný, a přitom nemusím nést plnou odpovědnost za vlastní existenci.
Astrální architektura: Stavba magické laboratoře
Zapomeňte na bloudění po astrálních loukách a doufání, že potkáte hodného anděla se správnou wifi. Tento kurz není výlet. Je to magický inženýrský projekt. Naučíme vás vzít surovou energii vaší duše a přetavit ji v hermeticky uzavřenou, nezničitelnou a plně funkční Laboratoř. Váš vlastní magický bunkr. Nebudeme „cestovat ven“ do chaosu veřejného astrálu. Budeme stavět uvnitř.
Je zkrátka mnohem snazší čekat, až vám kosmický Admin pošle do schránky hotové instrukce, než otevřít prázdný konfigurační soubor a začít psát kód úplně od nuly.
Tady se to totiž celé překlápí. To, že jste se nenarodili s předem napsaným posláním, není žádná kosmická degradace. Je to naopak ta nejfantastičtější zpráva, jakou jste mohli dostat. Znamená to totiž, že nejste vázáni cizím skriptem. Nejste zaměstnanci kosmu na smlouvu na dobu určitou. Váš konfigurační soubor s názvem purpose.config není správcem sítě zamčený jen pro čtení. Je úplně prázdný a připravený na váš vlastní zápis.
A přesně v tomto bodě se láme realita. Tady totiž v systému okamžitě poznáte rozdíl mezi pouhým hostem (Guest User) a skutečným operátorem.
Běžný uživatel s omezenými právy sedí před obrazovkou, fňuká, že mu z nebe nedorazily žádné instrukce, a zoufale čeká na znamení. Čeká na nějakou magickou synchronizaci, na to, až na digitálních hodinách uvidí svítit 22:22, na ezoterický vzkaz od anděla v pastelových barvách. Běžný uživatel chce zkrátka za každou cenu slyšet, proč tady je.
Skutečný operátor naproti tomu velmi rychle pochopí, že žádný manuál nikdy nepřijde. Přestane čekat na validaci shora, převezme administrátorská práva (Root Access), otevře příkazový řádek a začne psát svůj vlastní kód. Neudělá to jako svévolný narcista, ale jako suverénní subjekt, který vzal plnou odpovědnost za formování své vlastní existence. Zatímco ostatní čekají, až jim někdo prozradí, proč tu jsou, operátor začne natvrdo rozhodovat o tom, k čemu tu bude. Největší svoboda zkrátka nezačíná u pocitu vyvolenosti. Začíná právě u toho prázdného konfiguračního souboru. Nemáte od vesmíru žádné vyšší poslání? Skvělé. Tak si ho prostě stanovte sami.
Je v tom vlastně ukrytý jeden nádherný, dvojitý paradox. Na jedné straně tenhle přístup vyžaduje tu nejhlubší možnou formu pokory. Znamená to dokázat si přiznat, že při mém vzniku nehrál orchestr jen pro mě, že nejsem středem kosmu a vesmír mě při svém rozpínání nemusel osobně řešit. Na straně druhé to ale vyžaduje tu nejvyšší možnou formu theurgické arogance. Právě proto, že jsem nevznikl s hotovým zadáním, musím teď své existenci vtisknout tvar já sám. Vesmír vám možná do kolébky neposlal úkol. Poslal vám ale prostor. A to je pro nepřipravené ego ta nejhorší a nejlepší zpráva zároveň.
Můžete se tedy dál urážet. Můžete dál sedět se založenýma rukama, fňukat nad absencí kosmického zadání a přesvědčovat se, že jste nepochopená hvězdná semínka na speciální misi, na kterou vám bohužel zapomněli poslat manuál. Nebo s tím prázdným souborem můžete konečně udělat něco dospělého a začít tvořit osu, která váš život skutečně ponese.
Nenarodili jste se s vyšším posláním. Jen jste se narodili. Vesmír vám nic neslíbil, ale o to méně výmluv teď máte k tomu, abyste svůj život jen pasivně odseděli v čekárně. Skutečná výjimečnost totiž nikdy nezačíná u toho, že si vás někdo vyvolil. Skutečná výjimečnost začíná ve chvíli, kdy získáte Root Access.
Takže, máte prázdný terminál. A teď ukažte, co s ním uděláte.
Astrální architektura začíná už 1. června.
