Problém práce s bohy nespočívá v tom, že by nefungovala, ale že někdy funguje až moc dobře.
Než tedy pustíš bohy přes práh (ten skutečný i pomyslný), stojí za to zeptat se sám sebe: Co přesně si představuješ pod „pracovat s bohem“? A co se má stát s tvým životem, když to začne být doopravdy?
Každý člověk má svůj osobní mýtus, který formuje náš životní příběh. Projevuje se v tom, jaké motivy se ti vracejí, jakým způsobem se ti opakují vztahy, krize, způsoby útěku.
Božstva mají svůj mýtus. Ne jako nálepku pro snadnou identifikaci, ale jako pole motivů, které se kolem nich opakují napříč staletími. Když se na ně podíváš bez romantiky, zjistíš, že:
Kolem Hekaté se pořád dokola točí křižovatky, hranice, prahy, světlo v temnotě a nevratné volby.
Kolem Persefony motiv „mezi světy“, únos ze staré reality, dvojí loajalita a sestup, který už nejde odestát.
Kolem Deméter mateřství, plodnost, ztráta, hlad a to, co se stane, když se matka rozhodne stáhnout svoje dary.
Kolem chthoničtějších božstev obecně práce se smrtí, závazkem a tím, co není vidět, ale drží celý systém.
Ty detaily se liší, ale pole se pozná.
A teď to nepříjemné: když s takovým polem začneš pracovat poctivě a dlouhodobě, tvůj osobní mýtus se začne na to pole ladit. Ne proto, že by někde seděl úředník v tunice a přiděloval ti „úkoly“. Prostě ses dobrovolně ponořila do proudu, který má vlastní logiku – a ten proud bere vážně, co voláš.
Tady se láme rozdíl mezi „hobby magií“ a paktem.
Hobby magie je relativně neškodná. Občas svíčka, občas malý rituál, někde v pozadí bohyně jako inspirace. To ti většinou nerozebere životní struktury. Psychika dostane signál, že se něčemu věnuješ, realita ti sem tam hodí synchronicitu.
Jiný režim nastává ve chvíli, kdy s konkrétním božstvem pracuješ roky, opakuješ invokace, nosíš ho s sebou v praxi i mimo ni, a hlavně: přestaneš si namlouvat, že je to jen „archetyp“, a připustíš, že jde o inteligenci s vlastním polem.
V tu chvíli už nejde jen o „já + moje přání“. Objevuje se vztah. A vztah má důsledky.
V praxi to vypadá méně efektně a víc nekomfortně, než by se hodilo na marketing:
Najednou se opakovaně ocitáš v situacích, kde se něco láme a cesta zpátky už není. Křižovatky, kde nemůžeš „počkat, až to přejde“, ale musíš rozhodnout, co umře a co přežije. Hekaté by s tím byla spokojená.
Nebo se tvůj život začne stavět kolem motivu „mezi dvěma světy“: vždycky trochu jinde, vždycky ve dvou systémech zároveň, nikdy ne úplně stoprocentně doma v jednom. To už zní podezřele persefonovsky.
Nebo zjistíš, že tvoje zkušenost mateřství, péče a ztráty se v různých obdobách neustále vrací jako komentář k velké otázce, co se stane, když se Matka rozhodne přestat dávat. Deméter by věděla.
Není k tomu potřeba žádný hollywoodský „znamení na nebi“. Stačí sledovat, jak se časem skládají motivy. Jaká témata se vracejí. Do čeho jsi tlačená znovu a znovu, dokud to nevezmeš vážně.
Samozřejmě, nejjednodušší je říct: „to je jen projekce“. Část z toho projekce bude vždycky. Člověk je tvor, který dokáže projikovat i na kávovar.
Rozdíl je v tom, že čistá projekce tě točí v kruhu kolem té samé rány, bez struktury. Božský mýtus má tendenci tvořit návaznost. Vidíš v něm konzistenci v čase, vnitřní logiku (byť někdy dost drsnou), tlak k pohybu, ne jen donekonečna recyklované drama.
Není to terapeutický program. Je to spíš dramaturgie: přestaneš být jediná scenáristka a přiznáš, že se tvůj život stal částí větší věty.
A tady se dostáváme k tomu, co se v mainstream spiritualitě obvykle vynechává: když se napojíš na božstvo, tvůj osobní příběh ztrácí nárok být čistě osobní. Neznamená to, že zmizíš. Znamená to, že se tvůj život stává nosičem něčeho, co tě přesahuje.
Z theurgického hlediska je to logické. Pokud voláš vyšší inteligenci, aby vstoupila do tvého života, tak nevstoupí jen do tvé magické pracovny. Vstoupí do vztahů, rozhodnutí, krizí, způsobu, jakým chápeš smysl. Nemůžeš chtít boha, který se ti dotkne „jen intuice“, ale nebude mít žádný názor na to, jak zacházíš s pravdou, závazkem nebo hranicí.
Proto dává smysl si předem položit pár velmi nekomfortních otázek:
S kým vlastně pracuju?
Jaký typ mýtu to božstvo nese?
Chci, aby se tenhle typ příběhů začal obtiskovat i do mého života?
Theurgie v tomhle není romantická disciplína, ale velmi přesná: ví, že ve chvíli, kdy se duše zarovná s božstvím, už se z toho nedá úplně „vystoupit“. Dá se s tím pracovat moudřeji nebo hloupěji, dá se víc nebo míň rozumět tomu, co se děje, ale návrat do „předtím to nic neznamenalo“ už se nekoná.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
