Předvánoční ontologie: Proč je naše spolupráce kosmický sitcom (a my jsme Azirafal a Crowley)
Když pracujete v oborech, jako je theurgie, nekromancie nebo hlubinná runová magie, rychle zjistíte, že “solo ride” je sice hrdinská, ale dlouhodobě neudržitelná. Potřebujete někoho, kdo vám kryje záda, když se otevírají brány, které měly zůstat zavřené.
Nedávno jsme analyzovaly naši dynamiku. A jak už to tak bývá, popkulturní metafora se ukázala být přesnější než stará skripta z Alexandrie.
Adélka to trefila s přesností vědmy po třetím svařáku: „Gaurí, my jsme prostě jako Azirafal a Crowley.“
A měla pravdu. Je to kosmický sitcom, který by měl režírovat Aristofanés.
Pro ty z vás, kteří netrávíte večery sledováním teologických paradoxů v seriálu Good Omens (Dobrá znamení): Azirafal je anděl. Miluje knihy, dobré jídlo, čaj a klid. Je to bytost světla, která je ale tak trochu… pohodlná. Crowley je démon. Nosí černé brýle, jezdí v pekelně rychlém Bentley, tváří se drsně, ale ve skrytu duše (pokud ji má) zachraňuje svět, protože ho má prostě rád.
Jsou to zástupci Nebe a Pekla na Zemi, kteří tu jsou tak dlouho, že “načichli” lidskostí a hlavně – zvykli si jeden na druhého. Vlastně bez sebe nemůžou fungovat. A přesně takhle fungujeme my dvě v našem malém soukromém Nekromanteionu.
Adélka je Azirafal s runovým kompasem. Je to Astrální Cestovka a Kurátorka zážitků. Její přístup k magii je horizontální – chce duším ukazovat krásy, udržovat příběhy, pečovat o ně.
Ona je ta, která v tom našem někdy sterilním vesmíru “procesování dat” udržuje útulno. Je to milosrdná sestra pro duše, které ještě nejsou připraveny na tvrdou práci nebo zánik. Vezme je na procházku po astrální zahradě, uvaří jim mentální kakao a zajistí, aby se nezbláznily strachem. Její funkcí je Útěcha skrze Obrazivost.
Je to ten typ “anděla”, který občas “zapomene” nahlásit zázrak ústředí, jen aby byl klid a pohoda.
Gaurí je Crowley s theurgickým upgradem Nosí svůj “Theurgic Bitch Face” ne proto, že je zlá, ale proto, že někdo tu práci dělat musí.
Je Astrální Celní Správa. Její úkol není být milá. Její úkol je zajistit, aby to fungovalo. Je Správkyně Funkce a Narušitelka Snu. Je Vertikála, která přichází ve chvíli, kdy “duchovní turistika” začíná být kontraproduktivní a duše se motají v kruhu.
Někdo ty pilíře reality udržovat musí, zatímco ostatní koukají na kytky.
Představte si scénu. Říkejme jí třeba “Komedie v Hádu”.
Je těsně před Vánoci. Adélka vede skupinu čerstvě zesnulých duší. V ruce má hůl ozdobenou trochou vánočního jmelí a nadšeně ukazuje:
„A vlevo, drazí moji, vidíte krásné pláně Asfodelu. Všimněte si té jemné, melancholické šedi, jak krásně ladí s tímto ročním obdobím. A támhle teče řeka Styx, není to romantické? Cítíte tu atmosféru?“
Duše jsou nadšené. Cítí se jako na adventním zájezdě. Chtějí si to fotit do svých éterických pamětí a ptají se, kde jsou stánky s medovinou.
A pak se s těžkým skřípěním otevřou okované dveře. Vstoupí Gaurí. Má černé brýle, v ruce desky se seznamy.
Gaurí: „Tak dost. Konec exkurze. Vánoce nevánoce, máme skluz. Duše číslo 458 až 500 – vy nejste turisti, vy jste palivo pro recyklaci, nástup vlevo. Duše 501 – ty máš potenciál, přestaneš čumět na tu šedou trávu a jdeš se mnou na údržbu nosných pilířů.“
Adélka: (nasadí svůj nejlaskavější azirafalovský výraz) „Ale no tak, Gaurí, buď trochu sváteční! Teprve jsme začali! Chtěla jsem je vzít ještě na vyhlídku na Tartaros, prý je odtamtuď krásně vidět, jak to tam dole žhne.“
Já: „Adélo, Tartaros není romantická vyhlídka, to je spalovna odpadu. A tyhle duše mají zpoždění v tranzitu. Zhasínáme. Show skončila.“
Možná to zní jako střet, ale ve skutečnosti je to dokonalá harmonie.
Je to nutná dělba práce v tom našem malém Nekromanteionu.
Kdyby tam byla jen Gaurí, duše by se vyděsily k smrti (podruhé) a zpanikařily by hned na prahu, když bych na ně vytáhla své tabulky. Potřebují Adélku, aby je “přivítala na recepci”, dala jim ten pomyslný drink a uklidnila je.
Kdyby tam byla jen Adélka, duše by tam bloumaly věky. Ztratily by se v iluzích lunaparku, který pro ně buduje, a nakonec by se rozpustily v řece Léthé nudou nebo vyčerpáním z nekonečného “prožívání”. Potřebují mě, abych je ve správný čas “vytáhla z baru” a poslala tam, kam skutečně patří – k práci, k růstu, nebo k zániku.
Jedna buduje Lunapark, druhá Management. Každé pořádné město (i to podsvětní) potřebuje obojí.
Jsme vděčné za tuhle syzygii. Až budeme jednou v Hádu zavírat krám, bude Adélka ta, kdo vyděšeným duším řekne: „Nebojte se, ta paní s přísným výrazem to myslí dobře. Je to jen ‘Hard Magic’ láska. A tady máte poslední čaj.“
Krásný advent vám všem, ať už ho trávíte na horizontále sněním, nebo na vertikále budováním.
A pokud chcete na vertikále vybudovat pevné základy, abyste je mohli horizontálně a bezpečně zabydlet, v březnu se vidíme v kurzu Astrální architektura.
P.S. Do 24.12. ho navíc chytíte ve vánoční akci.
