Slabost jako chyba?

Už jako děti se učíme jedno základní pravidlo: silní vítězí, slabí prohrávají. Kdo je výkonný, odolný, nezlomný, ten vyhrává. Kdo je citlivý, zranitelný, váhá, ten selhává. Tak se přece úspěch nedělá!

Celá společnost je nastavená na adoraci síly. Síla je sexy. Odvaha, odhodlání, dominance, tah na branku – to je ono. Ale slabost? Ach, jaká ostuda. Být slabý znamená, že něco děláš špatně.

Takže co uděláme, když něco nezvládáme? Zatneme zuby a ještě víc se snažíme. Když nemáme sílu? Simulujeme ji. Naučíme se maskovat únavu, slzy, nejistotu, vlastní limity. Přetížíme se, protože odpočinek je přece pro slabochy.

A pak se divíme, že jsme všichni na pokraji vyhoření.

Je zajímavé, jak moc se soustředíme na posilování vlastností, které považujeme za žádoucí, zatímco ty „nežádoucí“ se snažíme vygumovat ze svého systému.

Citlivost? Přecitlivělost.

Soucit? Slabost.

Jemnost? Neschopnost prosadit se.

Schopnost říct si o pomoc? Závislost.

Je to docela ironické. Protože právě tyhle „nechtěné“ vlastnosti dělají život snesitelným.

Ale my je potlačíme, protože se nehodí do výkonnostního světa. Abychom mohli být silní, musíme se odnaučit být zranitelní. A tak se staneme chodícími výkonnostními stroji. Které jsou hluboko uvnitř rozbitější, než by kdy přiznaly.

Možná právě proto tolik lidí začne dělat magii. Je to volání po vlastní síle.

Chceme být silnější, mocnější, schopnější. Chceme konečně mít vliv, kontrolu, moc nad vlastním životem.

Ale pokud magii používáme jen tímhle směrem – pokud ji vnímáme jen jako rychlou cestu k moci, k dominanci, kontrole, vítězství, něco se v nás začne drolit.

Protože správně použitá magie není jen o tom, jak být silnější.

Magie není jen o získávání, ovládání a síle. Je také o napojení, citlivosti, intuici, soucitu.

Pokud ji používáme dobře, učí nás vidět svět jinak. Nejen jako bitevní pole, kde se musíme prosadit, ale jako živoucí prostor, kde můžeme být součástí něčeho většího.

Učí nás, že existuje síla v jemnosti.

Že být laskavý neznamená být slabý.

Že umět říct si o pomoc není prohra.

Že pečovat o druhé a o sebe není ztráta času.

A že nemusíme být jen výkonní, abychom byli hodnotní.

Když se na magii podíváme tímhle způsobem, přestává být nástrojem dominance a kontroly a stává se cestou k rovnováze. Neučí nás jenom, jak být silnější, ale i jak být celistvější.

Protože co je to za sílu, když neumíme být laskaví?

Co je to za moc, když nás odřezává od našich emocí?

Co je to za schopnost tvořit, když se neumíme napojit na druhé?

Skutečně silný člověk není ten, kdo nikdy nepadne, ale ten, kdo umí stát pevně a zároveň přiznat, že někdy potřebuje oporu.

Skutečná moc není v tom, že se nikdy neukážeme jako zranitelní, ale v tom, že se nebojíme svou citlivost přijmout.

A pokud se někdo bojí, že laskavost, soucit nebo vnitřní jemnost jsou slabostí, možná se jen bojí toho, co by v sobě objevil, kdyby se na tu svou „slabost“ podíval blíž.

Síla je skvělá. Ale neměla by být jedinou hodnotou, na které stavíme.

A magie – pokud ji vnímáme ne jako zkratku k síle, ale jako cestu k celistvosti – nás to může naučit.

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související