Říct „zůstávám uprostřed“ zní moudře – ale není to nic jiného než volba, která pomalu dusí. A váhání má svou cenu.
Na první pohled může působit vznešeně říct: „Já se nestavím na žádnou stranu. Zůstávám uprostřed.“ Jako by to byla známka duchovní zralosti. Jenže není. Je to jen jiný způsob, jak říct: „Bojím se volit.“
A strach z volby není ctnost. Je to slabost v přestrojení.
Liminální prostor – práh, hranice, mez – má sílu jen tehdy, když jím projdeš. Když se v něm usadíš, už to není brána. Je to močál. A močál není ani život, ani smrt. Je to hniloba. Místo, kde všechno stojí, dusí se a pomalu umírá.
Neutralita není prázdná. Je to rozhodnutí. Mlčet je výpověď. Nehnout se je akt. I nečinnost má směr – a ten vede k rozkladu.
V přírodě není prostor pro „mezi“. Buď něco roste, nebo se rozpadá. Kdo zůstává stát, nečeká na záchranu. Jen pomalu mizí.
V mýtech není váhavost neškodná. Je to chyba, za kterou se platí.
Zaslouženě.
Ve starém Egyptě pokládali srdce zemřelého na váhy bohyně Maat. Bylo-li lehké pravdou, mohlo pokračovat dál. Bylo-li těžké vinou, přišla Ammít – netvor s krokodýlí tlamou, lví hrudí a hrošími boky – a srdce sežrala. Ale neexistovalo nic jako „neutrální“ srdce. I nehybnost vážila. A právě taková srdce končila v její tlamě nejčastěji.
Ne proto, že by byla nejhorší – ale protože jich bylo nejvíc.
Váhavých je víc než zlých. A jejich tíha je stejně smrtící.
V Apokalypse, v Janově Zjevení, se nemluví proti těm, kdo odporují. Ani proti těm, kdo hoří hněvem.
Těm se odpouští – protože aspoň dýchají.
Odsuzováni jsou ti, kdo nehoří, ani nemrznou.
A právě těm Bůh vzkazuje:
„Kéž bys byl studený, nebo horký. Ale že jsi vlažný, vyplivnu tě z úst.“
A magie papyrů? Tam neexistuje prostřední cesta. Kouzla jsou závazky. Slovo je smlouva. A kdo vzývá boha nebo daimóna a pak couvne, nestává se obětí proto, že by selhal. Ale proto, že se zachoval jako zbabělec.
A zbabělost v rituálu není opatrnost. Je to výzva ke zkáze.
Neutralita je srdce, které se odmítlo pohnout na vahách.
Je to vlažná voda, kterou ústa neunesou.
Je to sezení na křižovatce Hekaté, kde někdo šeptne: „Já nikam nejdu.“
Ale křižovatka není chrám. Je to loviště.
A kdo se tam zdrží příliš dlouho, stává se kořistí.
Všechny tyto obrazy říkají totéž. Kdo zůstává stát, neunikne. Jen padá pomaleji.
A právě proto jsem se rozhodla přijmout svou černobílost.
Ne protože bych chtěla svět zjednodušit. Ale protože vím, že vlažnost mě zabíjí.
Stát uprostřed je volba. A je to volba, která páchne zatuchlinou.
Moje vidění světa (které má svou “diagnózu”) není porucha. Je to ostří.
Nůž, který řeže skrz šedou mlhu a nebojí se říct ano. Ani ne.
Neutralita je také volba.
Ale není to volba, kterou chci žít.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
