„Znaky jsou čiré. Význam jim dává až ten, kdo je kreslí. Všechno je vlastně jen o vašem osobním záměru.“
Na první poslech to zní neuvěřitelně osvobozujícím, hlubokým a tvůrčím dojmem. Má to ale jeden drobný technický háček: je to naprostý nesmysl.
Tento oblíbený mýtus nevychází z žádné prastaré tradice. Je to spíše výsledek toho, že jsme se naučili aplikovat pravidla volného umění na exaktní disciplíny. Zvykli jsme si přistupovat k magii jako k návštěvě galerie moderního umění. Když se totiž postavíte před abstraktní plátno s jednou velkou modrou skvrnou, můžete naprosto svobodně prohlásit, že ta skvrna symbolizuje vaši vnitřní bolest, pocit nekonečna, nebo třeba vaši babičku. Plátno se s vámi hádat nebude. Bez protestů unese jakýkoliv význam, který do něj váš mozek zrovna projikuje.
Problém nastává ve chvíli, kdy tenhle svobodný přístup „všechno je tak, jak to zrovna cítím“ přenesete do práce s objektivními symboly. Magie totiž není arteterapie. Je to aplikovaná fyzika příčin a následků.
Je to vlastně velmi prosté: pokud je váš vnitřní záměr a láskyplný pocit tím jediným, co dává tvarům a věcem význam, pak vůbec nepotřebujete používat runy, planetární pečeti nebo tradiční symboly. Můžete si pro štěstí a ochranu malovat na papír usmívající se sluníčka nebo kosočtverce. Bude to fungovat úplně stejně.
Ale ve chvíli, kdy sáhnete po historicky definovaném znaku, saháte po něčem, co už svůj vlastní, objektivní a tisíciletími prověřený vektor má. A váš osobní pocit to zajímá asi tak stejně, jako gravitaci zajímá, že vy se zrovna dneska cítíte lehčí než vzduch.
Pojďme si přesně definovat, s čím tu vlastně pracujeme. Tradiční theurgie a hermetika mají pro tyto symboly naprosto exaktní termín: synthemata. V architektuře reality to nejsou žádné prázdné kolonky čekající na to, až je někdo vyplní svými emocemi. Jsou to objektivní, ontologické kódy. Fyzikální konstanty. Hardwarové klíče.
Představte si to jako příkazový řádek ve vašem operačním systému nebo jako přesnou URL adresu. Můžete mít u klávesnice ten nejčistší, nejlaskavější a nejslunečnější záměr na světě. Ale když do konzole napíšete příkaz pro formátování disku a zmáčknete Enter, systém se vás nebude ptát na vaše momentální pocity.
Neprozkoumá vaši auru. Zkrátka ten disk nekompromisně smaže.
Kosmos totiž nečte vaše nálady. Kosmos čte zadaný kód.
Každé skutečné synthema – ať už je to runa z Futharku, tradiční pečeť nebo planetární čtverec – funguje přesně jako předprogramovaný spustitelný soubor (.exe). Má svou jasně definovanou frekvenci, vektor a sílu, kterou do fyzického světa stahuje. Je to spínač zapojený do konkrétního obvodu.
Když narýsujete pečeť Saturnu, voláte do prostoru strukturu, omezení, čas a zkoušky. A je naprosto jedno, jestli u toho se zavřenýma očima usilovně myslíte na rozkvetlou louku a snažíte se přivolat si do života lehkost bytí. Zatáhli jste za páku s nápisem „Olovo a hrubá zátěž“ a systém vám s chladnou přesností doručí přesně to, o co jste si svým kódem řekli.
Znak není nosičem vašeho záměru. Znak je objektivní adresa.
Pojďme si tento princip ukázat na naprosto základní chemii. Představte si, že máte ten nejčistší, nejlaskavější a nejupřímnější záměr smíchat dvě tekutiny. Vaše mysl je klidná a plně soustředěná na cíl.
Na stole před vámi stojí kádinka s vodou a kádinka s koncentrovanou kyselinou sírovou.
Pokud by platila postmoderní logika, že „všechno je jen o vašem záměru“, nemělo by absolutně záležet na tom, v jakém pořadí ty dvě tekutiny smícháte. Záměr je přece jasný: spojit je.
Jenže hmota má svá objektivní pravidla. Když nalijete kyselinu do vody, získáte bezpečně naředěný roztok. Když ale v návalu kreativní svobody nalijete vodu do kyseliny, okamžitá exotermická reakce vám tu vařící směs střelí přímo do obličeje a sežere vám rohovku.
Zajímalo tu kyselinu, že jste to mysleli dobře? Brala chemie ohled na vaši svobodnou vůli a svaté právo definovat si věci po svém? Ne. Fyziku naprosto nezajímá váš vnitřní pocit. Zajímají ji pouze objektivní vlastnosti látek a to, jestli jste přesně dodrželi technologický protokol.
A magická fyzika funguje na chlup stejně. Síly a vektory, které se skrývají za jednotlivými synthematy, mají své vlastní, velmi ostré „chemické“ vlastnosti. Jakmile je začnete míchat, kreslit a spouštět jen na základě momentálního pocitu a ignorujete jejich skutečnou povahu, zaděláváte si na spolehlivý metafyzický výbuch.
Zastánci mýtu o „čistém záměru“ se často brání argumentem, že oni přece dali tomu symbolu svůj vlastní, „vedlejší“ význam, a vesmír by to měl pochopit.
Je to úplně stejné, jako byste sedli do auta, dupli na brzdu a u toho prohlásili: „Dneska jsem se rozhodla, že brzdový pedál pro mě symbolizuje zrychlení a svobodu. Auto by to mělo nacítit.“ Nenacítí. Lanka a hydraulika jsou v tom stroji zapojená objektivně. Jakmile na ten pedál šlápnete, fyzika udělá svou práci. Pokud v tu chvíli potřebujete zrychlit, abyste ujeli před řítícím se kamionem, vaše svobodná interpretace pedálů vás pošle rovnou na hřbitov.
Samozřejmě, že máte absolutní, nezpochybnitelnou svobodnou vůli. Můžete si zcela svobodně vzít runu destrukce a vydávat ji za symbol štěstí a pohody. Můžete si naprosto svobodně a kreativně čistit zuby křížovým šroubovákem. Můžete s čistým a upřímným záměrem jíst hovězí vývar vidličkou. Můžete lít vodu do kyseliny, jak se vám zlíbí.
Vesmír vám v tom totiž bránit nebude.
Systém nevyskočí z prázdna, aby vás klepl přes prsty a laskavě vás poučoval o správném použití nástrojů. Kosmos má totiž, na rozdíl od nás, naprosto nekonečnou, mrazivou trpělivost. S naprostým klidem a bez jediného mrknutí oka bude sledovat, jak si v rámci své nepochopené kreativní svobody dobrovolně děláte ze života krvavý guláš.
Takže ano, můžete cokoliv. Znaky i nástroje jsou vám plně k dispozici. Ale až vám ta exotermická reakce jednoho dne střelí do obličeje, nestěžujte si, že systém nefunguje. Systém fungoval naprosto bezchybně. Jen vy jste si odmítli přečíst manuál.
Pokud už vás nebaví hrát si na magické pokusné králíky a chcete se naučit bezpečně používat objektivní nástroje reality, dveře do Čarodějné studovny jsou otevřené. Tady se učíme číst zdrojový kód, respektovat fyziku synthemat a hlavně – učíme se, jak nelít vodu do kyseliny.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
