Babylónský epos o stvoření světa Enúma eliš nám přináší příběh o bohyni Tiamat.
Vypráví, že na počátku nebylo nic než dva principy bytí: Apsú, duch sladkých vod, a Tiamat, duch slaného moře a chaosu, vtělený do podoby dračice s hadím tělem, rohy a dlouhým ocasem.
Z její mocného lůna vzešla nová generace bohů. Ti rychle rostli a začali budovat vesmír, tedy realitu.
Jejich činnost rušila sladký spánek zapomnění Tiamat a Apsúa. Tiamat se snažila činnost nových bohů ignorovat, ale Apsúa jejich hluk zraňoval, a tak se na Tiamat obrátil s nápadem, že co stvořila, může také snadno zničit. Matka Tiamat se cítila zaskočená a jeho návrh odmítla.
Bohové se však o jejich rozhovoru dozvěděli a v hněvu zabili Apsúa, milence bohyně. Tehdy Tiamat vybuchla zuřivostí a se svým prvorozeným synem Kinguem zaútočila na bohy. Běsnící Tiamat zplodila jedenáct nestvůr: zmiji, žraloka, muže-štíra, démona bouří, velkého lva, draka, šíleného psa a čtyři bezejmenné, aby je použila ve válce proti bohům.
HrdinMarduk však nakonec zvítězil tělo Tiamat na rozdělil dvě části, z nichž vznikly dvě klenby (země a nebesa). Z původního chaosu byl stvořen světový řád.
Tiamat coby prapůvodní nicota představuje počáteční chaos, vodu a temnotu. Je naším původním, nižším já, které zatím neprocitlo k vědomí. Je také – podobně jako matčina děloha, kde rovněž rosteme v temnotě a ponořeni do vody – kreativitou samotného stvoření. Z jejího těla se zrodil celý nový svět.
V babylónském náboženství neměla Tiamat samostatný kult, její příběh byl ale připomínán vždy na Nový rok, kdy díky hrám ožila její mytologická bitvu s Mardukem.
Tiamatina monstra byla někdy vzývána v různých zaklínadlech a jejich figurky byly užívány při ochranné magii v Novoasyrské říši.
Přestože Tiamat nepatří mezi známé bohyně a nikdy nebyla uctívána v chrámech nebo na posvátných místech, můžeme s ní pracovat jako s archetypem gestačního stavu, kdy ponořeni v hlubokých vodách našeho spánku (tedy nevědomí) teprve hledáme jasné obrysy toho, co bude stvořeno a co spatří světlo světa.
Kreativita se rodí v nekonečných vodách chaosu, ale navenek se projeví skrze řád.
Tiamat pro nás může být inspirací, že řád a chaos jsou dvěma stranami jedné mince. Chaos je třeba zkrotit a ovládnout, protože jinak by nás pohltil jako vody oceánu, které nemají pevné hranice a limity. Tato základní bitva mezi řádem a chaosem, tedy mezi Tiamat a jejími monstry a novými bohy vedenými Mardukem, se pravidelně každý rok opakuje (byť jen za pomocí hry) a tedy řád je neustále vyzýván chaosem a je tak zkoušena jeho pevnost.
I my můžeme pracovat s chaosem uvnitř nás, nesmíme mu však dovolit, abychom se v něm potopili příliš hluboko. Snadno bychom mohli ztratit v ponětí o tom, co je pevné, a „rozpustit“ se v nekonečných proudech nevědomí.
