Skořice (Cinnamomum verum)
Nejstarší dokumentace obchodu se skořicí je z Mezopotámie, někde mezi 8000 a 2000 př.nl. Skořice byla běžně používaným kořením, které se rychle rozšířilo po obchodních cestách starověku díky své příjemné vůni a všestranným zdravotním přínosům.
Skořice je jako taková hluboce spojena se spiritualitou a lze ji použít ke spojení s duchy, božstvy a ostatními světy.
Starověcí Egypťané ji používali také jako parfém, s největší pravděpodobností k přilákání opačného pohlaví. Bez ohledu na původ se skořice běžně používá v moderních kouzlech lásky a jako mírné afrodiziakum.
Nicméně stejně účinná je skořice i v rituálech k přilákání prosperity, k získání hmotného majetku a pro všeobecnou duchovní komunikaci spojenou s věštěním.
Stejně dobře funguje v kouzlech léčebných, protože přináší velký potenciál a velkou sílu.
Z léčitelského hlediska se skořicová kůra nejčastěji používá jako protizánětlivý doplněk k jiným bylinám, který pomáhá zmírnit nevolnost, zvracení, nadýmání a špatné trávení. Jako mírný stimulant se také používá k urychlení zotavení.
Může být použita k léčbě mírného průjmu a žaludečních vředů. Skořice se také používá k léčbě mírného nachlazení, chřipky a kašle.
