Beltain je jedním z nejoblíbenějších svátků novodobého Kola roku. V moderním pohanství se obvykle slaví v noci z 30. dubna na 1. května. Tento datum však není přesnou historickou rekonstrukcí tradic našich dávných předků.
Zatímco solární svátky, tedy takové, které byly spojené se slunovratem nebo rovnodenností, se pravděpodobně slavily v čase těchto astronomických jevů, svátky vegetační, tedy spojené s
cyklem přírody a úrodou, zřejmě byly více volné a jejich slavení do značné míry záviselo na počasí a na aktuálním stavu přírody.
Je dost možné, že právě oslava svátku, který dnes známe jako Beltain nebo Beltane probíhala v době, kdy příroda již byla plně probuzená do jara – v některých pramenech se například můžeme
dočíst, že Keltové slavili Beltain, až když byly rozkvetlé hlohy.
Ačkoli se zaměření svátku může poněkud lišit podle toho, z jaké tradice vycházíme, základní téma zůstává stejné: počátek května je časem oslavy rozkvětu země a plodnosti.
Stromy jsou v květu, jaro vrcholí a blížící se příchod léta prohřívá zemi. Láska je ve vzduchu, posvátné spojení bohyně a boha oslavuje sexualitu a plodnost, která se týká nejen lidí a zvířat, ale
i půdy a její schopnosti dávat bohatou úrodu.
Planoucí plameny odrážejí vášeň v našich srdcích. Něha nové sezóny se přímo před našima očima mění v plnost nového života, který vzkvétá a prosperuje. Velké ohně jsou zapáleny a dveře do
jiného světa se znovu otevřou.
Anglosasové tomuto času říkali Thrimilci, “měsíc tří mlék”, protože to bylo období, kdy se po chladných a tvrdých zimních měsících mohly krávy dojit třikrát denně.
V německy mluvících zemích je tento svátek znám jako Valpuržina noc, a kromě sexuality je tradičně spojován také s magií a čarodějnictvím. V severské tradici jsou s tímto obdobím silně
spojeny bohyně Freyja i bohyně Holda. Obě jsou bohyněmi čarodějnictví a okultní moci.
V našich zemích se po nástupu křesťanství slavila noc Filipojakubská, pojmenovaná po dvou svatých, jejichž svátky připadaly na 30.dubna a 1.května.
Je tedy zcela na vás, jakou podobu svátku zvolíte a zda ho budete slavit. My si ale myslíme, že využít toto období y k tomu, abychom po dlouhé zimě opět otevřeli náruč našemu vnitřnímu ohni,
je dobrý nápad.
Právě oheň je důležitým symbolem Beltainu.
Mnoho lidí věří, že zapalování ohně spojené s Beltainem vzniklo uctíváním keltského boha slunce Belena. Jméno Belenus, které staří Římané spojovali s bohem slunce Apollónem, bylo interpretováno jako “ jasně zářící ” a často je považováno za etymologický derivát pro Beltain.
Beltain nebo Là Beltaine, lze rozdělit na là, což znamená “den”, bel jako odkaz na boha, a taine jako “oheň”.
Belenus byl ctěn především u sladkovodních pramenů a byl spojen s léčením i sluneční energií.
Keltové věřili, že v noci slunce cestovalo pod světem, aby ohřívalo vody v termálních pramenech a spojovalo energii slunce s léčivými vlastnostmi vody. Belenus je spojen s keltskou bohyní Belisima, která je souvisí s vesmírem, s řekami a slunečním plamenem. Belisima sdílí mnoho charakteristik spojených s bohyní Brighid. Obě se zdají být jedinečnými keltskými božstvy v tom,
že jejich uctívání nebylo omezeno na jednu konkrétní geografickou oblast. Brighid i Belisima jsou navíc spojeny s léčením, vodou a ohněm.
Podle keltské tradice jsou všechny ohně v předvečer Beltainu uhašeny. Těsně před úsvitem lidé nasbírali devět posvátných dřev a připravili je k rozdělání nového ohně, který má očistit vzduch
od negativních vlivů.
Tato procesí většinou začínala na úpatí kopce a končila na vrcholu. Jakmile začalo svítat, byly zapáleny ohně a lidé je třikrát obešli. Někdy přivedli i domácí zvířata, aby je ochránili před
nemocemi a kletbami.
Užijte si krásný večer a noc, bez ohledu na to, jak je nazýváte a jak (či zda vůbec) je slavíte.
S těmi, kdo se s námi vydají na magickou cestu Čarodějným jarem, se zítra těšíme na shledanou u prvního týdne našeho kurzu!
