Bezhlavý, který se stal Nezrozeným

„Já jsem bezhlavý daimon, který má zrak v nohou. Já jsem mocný, který vlastní nesmrtelný oheň. Já jsem pravda, která nenávidí, že se na tomto světě dějí nespravedlivé skutky.“

Tuhle větu za posledních sto let vyslovily tisíce lidí v rituálních místnostech od Londýna po Brno – často pod jiným jménem, s jiným záměrem a za jiným účelem, než jaký má text, v němž se původně dochovala.

Jeden z nejslavnějších rituálů moderní magie totiž nenapsal Crowley. Jeho jádro se dochovalo v egyptském papyru ze čtvrtého století, který dnes leží v Londýně, a nejmenuje se Bornless Ritual.

Známe je jako Stélu Jeu a jeho hlavní postava není nezrozená. Je bezhlavá. Řecké akephalos znamená bezhlavý a nic jiného. V britském okultismu se z něj před rokem 1904 stal Bornless, Nezrozený. Pozdější vysvětlení čte „hlavu“ jako „počátek“ a z „bez počátku“ dochází k „nezrozenému“. Hezká myšlenka. Jen to není překlad řeckého slova – a nevíme ani jistě, zda právě takhle označení Bornless historicky vzniklo. Víme pouze, že roku 1904 už pod tímto jménem stojí v Crowleyho Goetii. Rituál tuhle básnickou licenci nosí přes sto let, jako by to byl rodný list.

Slovník je ale to méně důležité. Podstatnější je, co ten rituál doopravdy dělá, protože právě to se v jeho moderní recepci ztratilo. Moderní ceremoniální magie ho často zná jako očistu: přípravnou invokaci před evokací, vyčištění prostoru, exorcismus sféry operátora, v pozdější Crowleyho přestavbě cestu k Poznání a rozmluvě se Svatým andělem strážným. Slovo, které kolem něj padá nejčastěji, je očista. Jenže v původním papyru žádná očista operátora není. Papyrus dělá něco mnohem odvážnějšího.

Mystéria řeckých magických papyrů
Řecké magické papyry jsou více než jen historické texty – jsou klíčem k moci, která se po staletí skrývala v temnotě. Nahlédněte s námi za závoj času a odhalte tajemství, která byla kdysi vyhrazena jen zasvěceným. Magie, o které se učí v tomto kurzu, je skutečná, …

Začíná invokací: vzývám tě, Bezhlavý, jenž jsi stvořil zemi a nebe, noc a den, světlo a tmu. Operátor mluví k božské postavě. Oslovuje ji a předkládá mandát – já jsem Mojžíš, tvůj prorok. Pár řádků řecko-egyptsko-židovského rituálního jazyka. A pak, uprostřed textu, se stane ta věc: mluvčí přestane vzývat a začne mluvit jako ten, koho vzýval. Já jsem bezhlavý daimon. Já jsem ten, kdo dává blýskat a hřmít. Já jsem pravda. Já jsem milost Aiónu. Mé jméno je srdce ovinuté hadem. A nakonec už nepřichází prosba, ale rozkaz: podřiď mi všechny daimony – nebeské, vzdušné, pozemské i podzemní.

To není očista. Strukturálně je to převzetí úřadu. Operátor si nasadí božskou masku a z její pozice vydá příkaz nižším řádům. Vyhnat daimona z člověka je pak jedno z použití té autority – aplikace, ne podstata. Říkat Stéle Jeu „exorcismus“ je jako říkat řidičskému průkazu „povolení parkovat“. Parkovat s ním smíte. Kvůli tomu jste ho ale nedělali.

A Crowleyho verze to paradoxně ukazuje velmi dobře. Když roku 1904 postavil rituál před svou Goetii, odstranil klientské formule o vysvobození člověka od daimona a místo nich opakovaně vložil „ať jsou mi všichni duchové podřízeni“. Zesílil autoritu, ne očistu. V tomhle konkrétním bodě je jeho úprava strukturální logice papyru dokonce bližší než pozdější představa, že Bornless Ritual je především velká očista. „Očista a exorcismus“ je až další recepční vrstva – ozvěna ozvěny, kterou si moderní ceremoniální magie načetla zpátky do Crowleyho, protože očista se učí snáz než převzetí úřadu. Kdo dnes říká, že Bezhlavý rituál je „nejradikálnější očista“, nepopisuje papyrus a přesně vzato nepopisuje ani Crowleyho Preliminary Invocation. Čte příručku napsanou o příručce.

Bezhlavých je navíc v magických papyrech víc. Máme bezhlavého boha, kterého lidé žádají o věštecký sen. Máme bezhlavou figuru nakreslenou s řadami samohlásek pro úplně jinou operaci – věštbu spojenou s Apollónem-Héliem. Máme další akephalické formuláře ve snových věštbách spojených s Bésem. Učenci se o identitu těchto postav přeli už před více než sto lety: Delatte některé spojoval s Bésem, Preisendanz četl Bezhlavého ve Stéle Jeu osiridovsky. Už samotný spor ukazuje, že jednoduchá rovnice Bezhlavý = jedna postava = jeden rituál nefunguje.

Jenže na internetu stačí bezhlavá kresba na papyru a pod ní se objeví: Stéla Jeu, nejradikálnější očista. Je to, jako kdyby někdo uviděl kříž a řekl: to je Nicejské vyznání víry. Kříž je znak a objevuje se v mnoha kontextech. Vyznání je jeden konkrétní text s vlastní stavbou.

Crowley tu přitom není padouch. Udělal přesně to, co živé tradice dělají se starými texty: vzal pramen, přestavěl ho a zabydlel po svém. Bornless Ritual je svébytný dům, ne padělek původní stavby. Kdo chce ten dům, ať v něm bydlí – funguje. Jen je dobré vědět, do čího domu vstupujeme: ke Crowleymu, ne do Egypta čtvrtého století. A že „Nezrozený“ na štítku není jméno z papyru, ale jméno, které dům dostal cestou.

Ani papyrus proto není „lepší“. Je starší a dělá něco jiného – něco možná i odvážnějšího. Nechá člověka nejprve vzývat stvořitele a potom ho nechá mluvit jeho hlasem. Právě ten přechod od „ty“ k „já“ je na celé operaci mnohem zajímavější než všechna pozdější vyprávění o očistě.

„Mé jméno je srdce ovinuté hadem,“ říká Bezhlavý ve vrcholné identifikační pasáži. Je trochu ironické, že právě tohle jméno, které text skutečně vysloví, moderní recepce téměř zapomněla – zatímco se uchytilo jiné, které v řeckém textu vůbec není.

A to už možná o historii Bezhlavého říká víc než celý Bornless Ritual.

Tiumen

Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.

K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.

Články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související