Velšská bohyně Cerridwen je mocná kouzelnice a držitelka čarovného kotlíku. Přestože je známá zejména jako matka největšího a nejslavnějšího britského barda Taliesina, jako každá žena je mnohem víc než jen něčí matka nebo manželka.
Je bohyní čarodějnictví i léčení, změny podoby, transformace, smrti a znovuzrození. Je Bílou bachyní a pojídačkou mrtvých, která požírá těla zesnulých, aby se jejich duše uvolnila od hmoty a mohla přejít na druhou stranu.
Její jméno pravděpodobně pochází ze spojení velšských slov wen, tedy jasná, zářivá, požehnaná či milovaná, a cerdd, což znamená píseň nebo poezie. Je tedy nositelkou moudrosti, vědění a především inspirace.
Příběh, který se o ní zachoval, vypráví, že žila na uprostřed Mlžného ostrova u břehů jezera Bala Lake. Jejím manželem byl Tegid Foel, s nímž měla dvě děti. O dceři Creirwy se mluvilo jako o nekrásnější panně pod sluncem. Syn Morfan Afagddu však nebyl obdařen ani moudrostí, ani půvabem. Naopak, narodil se zohavený a duševně zaostalý.
Cerridwen, ostatně jako každá matka, chtěla pro svého syna co nejlepší život. Aby zvýšila jeho šance stát se členem družiny krále Artuše, rozhodla se využít svůj magický dar a pustila se do výroby lektvaru, který měl jejímu synovi dát, co mu osud upřel. Ve svém kotlíku začala vařit speciální lektvar. Jeho příprava měla trvat přesně jeden rok a jeden den a použitelné z něj byly jen první tři kapky. Zbytek lektvaru byl nejen k ničemu, ale navíc jedovatý.
Cerridwen pověřila slepého starce Morda, aby po celou dobu přípravy lektvaru přikládal pod oheň, zatímco sluha Gwion Bach měl za úkol neúnavně směsí míchat. Cerridwen zatím sbírala magické byliny a přednášela posvátné zaříkání.
Když už byl proces vzniku lektvaru téměř u konce, vyprskly z kotlíku tři kapky, které přistály na palci mladého sluhy. Hoch se polekal a instinktivně prst olízl, ve snaze schladit popálení. Neúmyslně spolkl přesně ty tři kapky, které v sobě nesly moc lektvaru. Gwion okamžitě získal vědění a nadpřirozené schopnosti. A díky jim si také hned uvědomil, že se svým počínáním dostal do nebezpečí. Dal se tedy na útěk.
Když Cerridwen zjistila, co se stalo, propadla zuřivosti. Pustila se za Gwionem, aby ho chytila a potrestala.
Gwion se přeměnil v zajíce, ale Cerridwen na sebe vzala podobu chrta. Gwion skočil do potoka a pokusil se uplavat jako ryba, rozzuřená Cerridwen se ale okamžitě proměnila v hladovou vydru. Gwion se tedy znovu přeměnil, tentokrát do podoby ptáka, avšak Cerridwen, coby sokol, ho nelítostně stíhala dál.
Gwion se chopil své poslední příležitosti k úniku a stal se zrnkem pšenice, schovaným v hromadě zrní.
Cerridwen však využila k jeho odhalení magii a proměněná v černou slepici zrnko sezobla.
Tady měla životní pouť Gwiona Bacha skončit. Síla čarovného lektvaru však způsobila, že v rozporu se zákony přírody Cerridwen díky spolknutému zrnku otěhotněla a dítětem, které nosila pod srdcem, nebyl nikdo jiný než Gwion.
Cerridwen byla pevně rozhodnutá nenáviděný plod zabít okamžitě po porodu. Když se však chlapec narodil, nedokázala mu ublížit, neboť ještě nikdy nespatřila něco tak krásného. Vložila ho proto do koženého vaku a ten pustila na moře. Tam se vak zachytil do rybářských sítí a miminko se dostalo k princi Elffinovi, který chlapce, jenž býval Gwionem a nyní se znovu narodil jako Taliesin, vychoval. Z Taliesina se pak stal slavný bard a rádce králů.
Na příběhu s výrobou magického lektvaru můžeme vidět, že ani v situacích, kdy máme k dispozici všechno potřebné, nepodcenili jsme přípravu ani načasování, stejně není zaručeno, že se dostaví takový výsledek, jaký bychom si přáli. Jsou chvíle, kdy i když se snažíme sebevíc, je lepší rezignovat na naše původní představy a nechat inspiraci, aby se manifestovala svým vlastním způsobem.
To konec konců platí i o výchově dětí. Chceme pro ně to, co sami považujeme za nejlepší, ale nejen že se nám mnohdy nepodaří toho dosáhnout, dokonce časem můžeme zjistit, že naše představy a ambice by stejně nepřinesly nic dobrého. Cerridwen sice nedokázala svému ošklivému synovi zajistit krásu a chytrost, ale on se přesto stal členem Artušova dvora, a díky své ohavnosti nakonec nebyl zabit ve velké bitvě u Cammlanu. I tady si život (a co jiného je inspirace než životní síla) našel svou vlastní cestu. Možná jinou, než jsme si představovali, ale ne nutně horší.
Cerridwen je rovněž zosobněním toho, že transformace a střídání světla a tmy jsou přirozenou součástí života. Díky zrnku pšenice, kterou se stal Gwion Bach, otěhotní v čase dožínek, přes temnou půli roku je těhotná a v den před svátkem Beltain porodí Taliesina – nové světlo.
I její dvě předchozí děti, nádherná Creirwy a zohavený Morfan, nám ukazují polaritu světla a temnoty. Snad i proto je jednou z rostlin spojených s Cerridwen černý bez, který má krásné bílé květy, ale jeho bobule jsou tmavé a teče z nich krvavě rudá šťáva.
Dalšími rostlinami, které můžete použít ke spojení s Cerridwen jsou šípek (šípky jsou plodiny poznání) a tis. Zvířata, která jí přísluší, jsou bachyně, sokol, chrt, vydra, slepice a pavouk. Jejími barvami jsou fialová a temně zelená.
Předmětem, který můžete použít při práci s touto bohyní – čarodějkou, je samozřejmě kotlík, ve kterém můžete uvařit nejen magický lektvar, ale třeba i šípkový čaj, který je znám pro své léčivé účinky.
Autorka ilustrace: Johanna Polle
