I když se babí léto předvádí v celé své kráse, do rán a večerů se vloudil chlad a krajinu i města halí ranní mlhy. O tom, že podzim je tu, už není pochyb.
Tento přechodový čas, kdy léto předává svůj trůn podzimu, s sebou často nese stesk po odcházející letní pohodě, který nám nedovoluje si toto úžasné období hojnosti a útulnosti užít. A to je velká škoda! Kdy jindy se můžeme schoulit do dek, vytáhnout na jaře odložené knihy a odměnit se hřejivými a výživnými nápoji a pokrmy. Podzim nám ze svého rohu hojnosti servíruje nové pivo i víno, stromy obsypané plody i hojnost kořenové zeleniny. Vitální síla země je sice na odchodu, ale napřed nás štědře obdaruje plody své i naší práce.
Pro naše předky byl podzim obdobím posvíceních, při kterých se setkávaly celé vesnice, aby všichni společně oslavili další rok a užili si úrodu, kterou společnými silami vypěstovali. I když se v našem okolí žádné posvícení nekoná, můžeme na jejich tradici navázat tím, že si vystrojíme menší rodinné či přátelské hody. Smyslem těchto sešlostí totiž nebylo a není jenom jídlo a pití, ale také (znovu)vytvoření pocitu sounáležitosti. Ta bývala zcela zásadní pro dobré fungování a prospívání společnosti. Kdo byl vyčleněn, tomu se špatně žilo. Vždyť i smyslem starých sezonních rituálů bylo, mimo jiné, obnovení pout mezi tímto světem a Jinosvěty, mezi lidmi a těmi, kteří obývají krajiny za závojem.
Moderní doba s sebou přinesla rozvolnění těchto vazeb a vznik menších skupin, ať už v rámci rodiny nebo nejbližších přátel. I my, moderní lidé, ale potřebujeme cítit, že jsme součástí kolektivu, že máme přátele, že na nás někomu záleží a že i my chováme k lidem okolo kladné city. Vyčlenění nás už jen málokdy ohrožuje na životě, stále nám ale ubližuje společensky i psychicky. I ti největší milovníci samoty ke svému prospívání potřebují lidi okolo. I kdyby jen proto, aby jim ostentativně dávali najevo, že se bez nich obejdou.
Pořádání posvícenských hostin může být časově a energeticky náročné. Jednou z variant je domluvit se s rodinou a přáteli, že se každý zapojí. U hostitele se obvykle vaří hlavní jídlo, hosté pak přinášejí předkrmy, dezerty a různé drobné mlsání okolo. I takto, společnou prací a sdílením, se buduje pocit sounáležitosti. Co když ale ani na to není čas?
Pak přichází na řadu hřejivé i osvěžující podzimní nápoje. Jejich uvaření či připravení není zdaleka tak náročné, většinou vydrží přepravu v termoskách a hodí se tak i na dlouhé podzimní procházky nebo pikniky.
Jedním z největších symbolů podzimu jsou jablka, ze kterých se vyrábí i cider. Ten je výborný i sám o sobě, ale pokud mu chcete dodat podzimní švih, můžete ho svařit s kořením nebo karamelem. Nealkoholické varianty docílíte použitím jablečného džusu či moštu, který můžete sehnat i na různých farmářských trzích, kterých je v čase podzimní sklizně požehnaně.
S Persefonou, bohyní podsvětí i úrody z řecké mytologie, se pojí příběh o granátovém jablku. Trošku granátového džusu a pár jadérek můžete přidat do sklenky sektu nebo proseka nebo si připravte granátovou mimosu. Ideální drink pro odpolední vyhřívání se v posledních paprscích stále ještě hřejivého slunce.
Trošku exotičtější chutě může přinést chai koření, jehož součástí jsou obvykle zázvor, skořici, kardamom a hřebíček. To můžeme přidat do své obvyklé kávy nebo čaje, čaje s mlékem nebo rovnou svařit s mlékem a užít si tak podzimní variantu mléčných koktejlů.
Módou posledních let je dýňové latté, které se k nám dostalo díky zahraničním kavárenským řetězcům. Pro spoustu lidí je to závislost, ale i je mnoho těch, kteří se mu z principu vyhýbají, protože přeci nepojedou na každé módní vlně. I to je možnost, ale zkuste dát kávě ovoněné dýní a podzimním kořením šanci. Dokonce ani nemusíte běžet do Kavárny u mořské panny a doufat, že vám nezkomolí jméno. Stačí si koupit či uvařit dýňový sirup, vyšlehat mléko a připravit hrnek kávy. Pocit dokonalé podzimní pohody je zaručen.
Zajímavou variantou je horký mléčný koktejl s troškou dýňového pyré a kořením. Tzv. dýňový koláč v hrnku může být dokonalou sladkou tečkou po jídle nebo skvělým parťákem na dlouhé procházky.
Milovníci vína se mnou jistě budou souhlasit, že na sklenku není nikdy moc později… či brzy. Co takhle podzimní svařák? U nás se sice obvykle připravuje až v období adventu a Vánoc, ale není to trošku škoda?
