Inanna

Bohyně, s níž se dnes seznámíme, je spojená s láskou, sexem, válkou, plodností i politickou mocí. Sumerové ji uctívali jako Innanu a obyvatelé Babylonie ji znali pod jménem Ištar. Byla jednou z nejvýznamnějších bohyní starověké Mezopotámie a její chrámy lemovaly v období zhruba mezi roky 4 000 až 2 000 před naším letopočtem břehy Tigridu a Eufratu.

Její jméno v sumerštině znamená Královna nebes a je spojována, či někdy dokonce ztotožňována, s planetou Venuší.

Inanna vystupuje v mnoha mýtech. Vypráví se o ní, že převzala domény ostatních božstev, například se věřilo, že pomocí lsti ukradla bohovi moudrosti jeho me, tedy nebeské zákony a božské síly.

Nejznámější příběh je o jejím sestupu do podsvětí, kam se vydala, aby si na své sestře, strašlivé Ereškigal, vybojovala moc nad životem a smrtí. U každé ze sedmi bran, kterými musela projít, přišla Inanna o jeden kus oděvu a spolu s ním zároveň o část své moci, až nakonec dorazila k Ereškigal nahá a bezmocná.

Inanna v posvětí sice umírá, ale nakonec je znovu vzkříšena pokrmem a vodou života. Za svou záchranu však musela zaplatit krutou daň. Každý rok musí její milenec Dumuzi žít po šest měsíců v zemi mrtvých. V té době naříká Inanna nad jeho ztrátou. Když pak na jaře její druh opět vstane, všichni se radují.

V oslavě Dumuziho návratu na svět Innaniny velekněžky každý rok v době jarní rovnodennosti podstupovaly spojení s mužem (v určitých dobách to byl buď velekněz nebo i panovník), které mělo přinést zemi hojnou úrodu a prosperitu.

Tento rituál, nazývaný hieros gamos, nebyl obyčejným sexuálním aktem dvou lidí. Věřilo se, že během tohoto posvátného spojení se těla kněžky a kněze promění v nádoby nebo média, do nichž vstoupí samotná božstva, aby skrze svatý sňatek manifestovala spojení protikladů – mužského a ženského, světla a tmy, a především země a nebes.

Přestože není dodnes jisté, zda spojení hieros gamos bylo skutečným fyzickým aktem, nebo zda se odehrávalo pouze na symbolické rovině, často se neprávem o kněžkách bohyně Inanny mluví jako o posvátných prostitutkách. To však ukazuje na hluboké nepochopení role, kterou tyto vážené a mocné ženy skutečně v tehdejší společnosti měly a která s prodejem sexuálního potěšení neměla vůbec nic společného.

Potřeba zostudit Inanniny oddané i ji samotnou tím, že ji někteří nazývají Matkou běhen může vyvěrat ze samotné povahy této bohyně. Inanna představuje ženskou energii, která je do značné míry děsivá. Ani zdaleka není krotká a domácí. Nepodřizuje se patriarchálním hodnotám a pramálo se stará o hřejivé teplo rodinného krbu. Je sexuálně nezávislá a je vykreslována spíše jako milenka než manželka a matka. Ve své ctižádosti a touze po moci může být až nelítostná.

Je silou, která může být pochopena a akceptována jen těmi, kdo se nebojí své celistvosti, zahrnující temné stránky naší povahy. Ti, kdo se jí cítí ohroženi, ji v obraně mohou mylně vidět coby královnu prostitutek, ale tím ukazují jen svoje vlastní vnitřní nejistoty a strach z toho, co nedokážou ochočit.

Inannin sestup do podsvětí můžeme vnímat jako ponoření se do hlubin nevědomí, kde se spojila s vlastní temnotou zosobněnou svou „temnou“ nebo „zlou“ sestrou. Aby mohla v aktu posvátného spojení propojit své světlo a stín, musela být zbavená oděvu, nahá a zranitelná, stejně jako my můžeme integrovat všechny části své osobnosti pouze pokud se odvážíme odložit všechny ochranné vrstvy svého ega.
Právě za tímto účelem můžeme Inannu pozvat i do svého života, coby mocnou průvodkyni k sestupu do našeho „podsvětí“, kde můžeme nalézt zdroj naší vlastní moci a síly.

Inanna je často zobrazována se lvem, na jehož hřbetě má jednu nohu nebo na něm zcela stojí. Její válečné kvality jsou také připodobňovány ke řvoucímu, hrůzostrašnému lvu.

Ve svém aspektu jako bohyně války je Inanna zobrazena v mužské zbroji v bojovém oděvu.
Dalším významným atributem, který je s ní spojen, je osmicípá hvězda.

Vhodnými obětinami mohou být kadidlo, víno, pivo, domácí pečivo, cedrový olej, okvětní lístky růží a lapis lazuli. Nejvíce se jí ale přiblížíte, když se ji pokusíte pochopit nejen skrze mýty, které se o ní zachovali, ale i skrze odvahu čelit tomu, co nazýváte svou temnotou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související

HřebíčekHřebíček

HŘEBÍČEK (Eugenia caryophyllus, ang. Clove) je pro mě tou “magickou” bylinou. Lehce mě přenese na osamělou lesní mýtinu obklopenou vysokými a starými stromy, do malé chaloupky, kde to voní bylinami

Olej předkůOlej předků

Ačkoli všeobecně oblíbený Samhain již pominul, neznamená to, že je konec s rituály pro uctění předků či mrtvých všeobecně. Toto období trvá samozřejmě po celý rok, pouze na podzim a