V dnešním pokračování seriálu o pryskyřicích se zaměříme na kopaivu, gugul, karayu a sandarak.
Kopaiva (Copaifera)
První zmínka o kopaivě se datuje do roku 1535. Ale trvalo dalších cca 113 let, než byla rostlina popsána. Až do příchodu antibiotik sloužila kopaiva jako důležité antimikrobiální činidlo.
Tradičně se používá jako ochranné vykuřovadlo pro odvrácení malevolentních kouzel, zla a veškeré negativní energie.
Gugul (Commiphora wightii)
Gugul je pryskyřice, která pochází z Indie z druhu myrhy.
Jeho botanická identita však stále není jasná, protože se sbírá z různých indických stromů. Gugul roste ve vyprahlých oblastech Gudžarátu a Rádžasthánu, které jsou obchodními centry jeho obchodu. Bohužel, postupy těžby jsou často neudržitelné a několik druhů rodu Commiphora už je zařazeno mezi ohrožené. Gugul je zaznamenán jako léčivá rostlina již od starověku. Byl zmíněn v nejstarší indické lékařské literatuře pocházející z roku 1700 před naším letopočtem. Tehdy byl doporučován jako léčba mnoha nemocí.
Gugul se používá jako přísada do vonných směsí. Tradičně je spojován s omlazením, možná díky svým afrodiziakálním vlastnostem. Používal se také jako magická pomůcka k zajištění lásky.
Karaya (Sterculia)
Tuto pryskyřici známe často také pod názvem indická guma tragant.
Používá jako „lepící“ činidlo. V Indii je velmi ceněna pro své léčivé vlastnosti. Při spálení vydává štiplavý zápach, který je nejvhodnější pro směsi na vyhnání a odstranění.
Sandarak (Tetraclinis articulata)
Sandarak je světle žlutá, snadno se lámající pryskyřice, která při spalování vydává lehké, svěží, citrónové aroma. Je to ideální kadidlo k proříznutí hustého vzduchu, k rozptýlení negativních energií a zvednutí temných mračen z duše. Podněcuje kreativitu a lze jej použít k označení nových začátků – odstranění starého a zapojením nového.
