Spousta lidí dělá magii jako chůzi na chodícím pásu. Zvenku úctyhodný výkon: denní praxe, rituály, kurzy, zasvěcení – stovky nachozených kilometrů. V reálu stojí pořád na jednom místě v obýváku.
A problém není v málu. Tihle lidé nechodí málo a nedávají tomu málo úsilí – naopak, bývají to ti nejpilnější praktikující, jaké potkáte: disciplína, roky, poctivost. Problém je jinde: nikam nejdou. Cílem se stala samotná chůze. Rituál, protože je čas rituálu; kurz, protože vyšel nový kurz; další zasvěcení, protože existuje další stupeň. Pás se točí, kilometry naskakují, obývák se nemění.
Ten pás si přitom nikdo neinstaluje z hlouposti. Instaluje se sám, protože praxe umí vyrábět pocit pokroku i tam, kde žádný pokrok neběží. Nový kurz dodá zážitek novosti. Zasvěcení dodá rituál přechodu: byla jsem tam, teď jsem dál. Denní praxe dodá disciplínu a s ní identitu – jsem někdo, kdo praktikuje, a to není málo, to je páteř dne. Všechno tohle působí jako posun. Jenže jsou to ukazatele pásu, ne trati: měří pohyb, ne polohu.
A roky takového pohybu nejsou neutrální. Praxe bez cíle si časem vyšlape kolej – hlubokou, pohodlnou, posvěcenou investovanými lety. Z koleje se vystupuje hůř než z gauče, protože gauč aspoň nepředstírá, že je cesta: kdo má za sebou deset let denní praxe, ten už si nedovolí otázku, k čemu ta praxe vlastně je – deset let přece nemůže být omyl. A tak se šlape dál, protože zastavit by znamenalo podívat se na tachometr a na mapu zároveň. Pás si člověka přivlastní; ne silou, setrvačností.
Jenže tady je potřeba říct něco, co se vyslovuje málokdy, protože to zní málo vznešeně: magie je nástroj. Užitná technika. Není to životní styl, není to estetika, není to náplň volného času – tedy může tím vším být, ale tím vším je i motorová pila, když ji člověk sbírá, leští a fotí na Instagram. Nástroj se nepozná podle toho, že JE. Nástroj se pozná podle toho, že něco DĚLÁ. A magie má dělat jedno ze dvou: buď pracovat tady dole, uvnitř Heimarmené – v soukolí příčin a následků, kterému se říká osud a život: rovnat vztahy, zprůchodnit tok peněz, chránit dům, hojit, otevírat cesty – anebo táhnout vzhůru, do vertikály, k tomu, co celé tohle soukolí přesahuje. Dvě různé práce, obě jsou v pořádku. Ale obě jsou PRÁCE: mají zadání, výkon a výsledek, který se dá poznat. Co magie dělat nemá, je třetí varianta, která na scéně převládá: animační program. Aktivita pro aktivitu, provoz, který nikam nemíří a nic nenese – jen vyplňuje čas ušlechtileji než televize.
Jednou ale přijde den, kdy magii budete potřebovat. Doopravdy – ne na úterní rituálek, ale na situaci, kdy má něco unést: nemoc, útok, rozpad, křižovatku, na které se láme život. A v ten den se pozná, co jste ta léta na pásu vlastně dělali. Kdo praktikoval s cílem, sáhne po nástroji, který zná jeho ruku – ví, co jeho práce unese, protože ji léta zatěžoval doopravdy. Kdo praktikoval pro praxi, zjistí věc, na kterou ho nikdo nepřipravil: umí praxi, ne magii. Umí rituály – ale žádný nikdy nemusel nic unést. Umí obětování – ale nikdy nesledoval, co se vrátilo. Umí ochrany – ale nikdy nestály proti ničemu. Deset let kilometrů, a v nouzi se ukáže, že to byly kilometry na pásu: nohy trénované, terén neznámý. Není horší chvíle na zjištění, že vaše magie byla celou dobu dekorace, než chvíle, kdy ji poprvé potřebujete jako nástroj.
Přitom magie jako koníček je legitimní. Dělám magii, protože mě baví – proč ne; je to milé zaplnění času, o dost smysluplnější než většina toho, čím se čas zaplňuje běžně. Kdo chodí na pásu, protože ho chůze těší, dělá to správně a nic mu nechybí. Jen je poctivé to o sobě vědět – a nespoléhat, že koníček v nouzi zaskočí za nástroj. Nezaskočí. Nebyl k tomu stavěný.
Rozdíl mezi koníčkem a nástrojem přitom nedělá tradice, metoda ani množství úsilí. Dělá ho jediná věc, položená na začátku – otázka, kterou pás nikdy nedostal: kam chci dojít? Lepší život tady dole – vztahy, klid, průchodné peníze, pevný dům? Soulad s krajinou a jejími bytostmi? Práce na sobě – stíny, dozrávání, expanze? Překonání vlastního ega? Napojení na Zdroj? Všechno validní cíle, žádný lepší – ale každý leží jinde a vede k němu jiná trať. Teprve s odpovědí v ruce má smysl vybírat tradici, metodu, učitele – a vybírat podle jediného kritéria: vede tohle TAM? Ne: baví mě to? Vede to tam?
Takže: dělejte, co vás vede k cíli, ať je jakýkoli. Klidně i choďte pro radost z chůze – ale vědomě. Magie nemá být. Magie má dělat. A nástroj, který nikdy nic nedělal, se v den potřeby pozná od dekorace jediným způsobem – tím nejhorším
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
