Ódin

“Ódin je z Ásů největší a nejstarší. Všecko řídí, a jakkoliv jsou ostatní bozi také mocní, všichni mu slouží jako děti otci.” (Snorri Sturluson, Edda)

Ódin je jednou z nejkomplexnějších a nejzajímavějších postav severské mytologie. Zosobňuje v sobě dva extrémy – tuláka a krále. Je vládcem Ásgardu, často však svou říši opouští a vydává se na dlouhé, osamělé poutě. Neúprosně hledá moudrost, málo však dbá na společenská pravidla nebo konvence. Je božským patronem vládců, ale také vyděděnců a zločinců. Je bohem války a zároveň bohem poezie.

Jedním z početných Ódinových jmen je Všeotec, Alfaðir, protože je otcem všech bohů i lidí. Někdy je dokonce nazýván samotným dechem života; však také spolu se svými bratry Vili a Vé patří mezi stvořitele lidí.

Jméno Ódin (Óðinn) vychází ze slov óðr, což znamená vznět či inspirace.
Ódinovo jméno může být přeloženo jako “Mistr extáze”. Tato extáze je pojícím prvkem všech aspektů jeho osobnosti; válka, moudrost, magie, šamanismus, poezie, smrt, to vše, i přes svou různorodost tvoří jeden celek. Odkazuje k mimořádnému duševnímu stavu, díky němuž se lidská duše může dotknout hranic tohoto světa a dosáhnout transformace.

Jedním z nejpozoruhodnějších rysů Ódinova vzhledu je chybějící oko, které obětoval výměnou za moudrost u Mímiho studně. Někteří věří, že zatímco oko, které mu zůstalo, pozoruje vnější vět, vnitřní dimenze sleduje Ódin okem, jež zůstalo ve studni.

Při jiné příležitosti se Ódin “obětoval sám sobě” tím, že po devět dnů a nocí visel na světovém stromu Yggdrasilu, bez jídla a pití, beze spánku, proboden vlastním kopím. Na konci tohoto utrpení (sebezasvěcení) získal runy.

Ódin se však nevěnuje jen kouzlům s runami, spolu s Freyjou je také praktikujícím seidru – šamanismu, který se od ní naučil. V tradiční starogermánské společnosti byl muž, který se věnoval seidru, považován za zženštilého a musel čelit mnoha odsudkům. Ty se nevyhnuly ani samotnému Ódinovi, jeho touha po moudrosti však byla silnější než ohled na společenské normy.

Jako většina šamanů, má i Ódin své zvířecí společníky. Jeho zvířaty jsou havrani Hugin a Munin, kteří mu přinášejí novinky ze všech světů, a vlci Geri a Freki. Jezdí na šedém osminohém koni Speipnim.
K jeho nejznámějším atributům patří kopí, vykované dvargy, jménem Gungnir, a prsten Draupnir, ze kterého se každou devátou noc oddělí dalších osm stejně těžkých prstenů.

Ódin se vyjadřuje pouze ve verších – dar skládat poezii získal díky kouzelné medovině, kterou ukradl obrům. Často se k němu obracejí básníci s žádostí o inspiraci, a báseň, již sami složíme, je jednou z nejvítanějších obětin, které Ódinovi můžeme věnovat.

Kromě poetů a umělců vyhledávají Ódina také ti, kteří se zajímají o práci s runami, či o magii obecně, a také všichni, kteří hledají vědění a poznání. Ódin nás na naší cestě může vystavit utrpení, někdy dokonce požaduje – po svém vzoru – sebeobětování. Nabízí nám ale také extázi a moudrost. Vybízí nás, abychom se stejně jako on vydali na pouť a hledali své vlastní pochopení světa.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související

ŠťovíkŠťovík

Po lopuchu mám pro vás připravenou další přehlíženou bylinu – a tou je šťovík (Rumex obtusifolius, angl. Dock).Jde o jednu z nejběžnějších rostlin, ale v mnohých směrech také jednu z