Proč se vlastně věnujeme magii? Zdá se to jako banální otázka, ale pokud rozklíčujeme svou motivaci, dost dobře přijdeme i na to, jak si nastavit cíle a jak celé své magické řemeslo pojmout tak, aby pro nás bylo funkční a efektivní.
Možná se někdo z vás pustil do magie jako do zajímavého koníčku. Na tom samozřejmě není nic špatného. V zásadě.
Jakkoliv se může zdát, že primárním cílem toho mít hobby je si odpočinout, což magie rozhodně nesplňuje, lidé mají různé volnočasové aktivity, které je stojí čas, úsilí a spoustu peněz.
Kouzla a rituály mohou být finančně nenáročné, zvláště, pokud se věnujete třeba přírodní nebo lidové magii, takže je pravda, že coby magik nemusíte každoměsíčně zdecimovat svůj bankovní účet. Na druhou stranu je dost možné, že vás časem přemůže nákupní vášeň a budete nutně potřebovat spoustu knih, kurzů, svíček, olejů, pomůcek, karet a k tomu další várku knih.
Nicméně, ve srovnání s jinými koníčky to není nic, co by se vymykalo udržitelnému průměru (pokud si při nákupech umíte poručit).
V oblasti času a úsilí ale budete muset investovat nadstandardně. Tedy v případě, že budete chtít vidět nějaké výsledky. Magie se nedá dělat napůl, mimochodem, jen tak bokem. Buď jí žijete, jste jí prostoupení a přistupujete k ní tak, že je nedílnou součástí vašeho každodenního bytí, nebo, slovy klasika, to jen tak šolícháte.
Z tohoto úhlu pohledu je mít magii jako koníček stejně přínosné jako mít doma tygra. Je to určitě nevšední, někteří lidé si z toho sednou na zadek, ale nemůžete nikam jen tak odjet na dovolenou, všechno musíte plánovat s ohledem na svého chlupatého parťáka, a pokud byste se chtěli náhodou věnovat i jiným zájmům, tak stejně pořád řešíte, kde vzít peníze na kila masa a kdo dnes bude čistit tygří toaletu.
Na magii coby koníčku tedy není nic odsouzeníhodného, ale pokud jste si ji našli jako takovou libůstku, kterou budete páchat každé úterní odpoledne, zůstanete navěky na poli diletantismu a povrchnosti. A jestli jste naopak odhodlaní dát jí ze sebe všechno, tak i ten chov tygra bude více relaxační náplní času.
Nikdo netvrdí, že musíte magii dělat profesionálně. Ale aby vám byla co k čemu a nestala se jen tygrem, co vyžírá ledničku a odpuzuje návštěvy, je třeba jí dávat každodenní péči, pozornost a práci. Navíc, na rozdíl od koníčku, vás magická praxe oblaží chvílemi, kdy to, co děláte, nepřináší žádné uspokojení anebo dokonce zažíváte poměrně perné chvilky, které vám rozezvučí nervy jak struny harfy a vy zpochybňujete svou příčetnost a proklínáte sami sebe, že jste se raději nepřihlásili do kroužku drhání nebo paličkování.
Vracíme se tedy k otázce, proč vlastně zahrnout magii do svého života, krmit ji, venčit ji, hrát si s ní a chodit s ní pravidelně na prohlídky? Když si u toho stejně neodpočineme, a navíc si ukrojíme z času, kdy jsme se mohli bavit, koukat na seriály nebo naopak dělat něco, co nás konstantě povznáší a naplňuje?
Za prvé; nikdo netvrdí je magie není zábava. Sem tam je s ní legrace tak velká, až si člověk říká, jestli toho není skoro moc. Ale v tom jádro odpovědi neleží. Magická praxe je, nebo by měla být, především nástroj. Nikoliv nástroj k zahnání nudy nebo obalení křehkého ega, ale nástroj, který nám pomůže žít život takový, jaký ho chceme mít.
Když se nenecháme odradit náklady (peněžními a časovými) a přežijeme chvíle, kdy se i šachový kroužek zdá jako více vzrušující aktivita, nebo naopak momenty, kdy i seskok padákem jako větší pohoda, dostáváme do rukou cosi cenného.
Pamatujete na to, že magie je vliv, který máme na okolnosti/situace/lidi ve svém životě? A není právě možnost aktivně ovlivnit to, co se nám děje, cestou, jak svůj život držet pevně v rukou a jak mu doslova šéfovat?
A to je ona odpověď na otázku z úvodu článku. Magická praxe má význam ne jako koníček, ne jako něco, čím se můžete chlubit nebo vám přinese uznání okolí (spíše se připravte na nepochopení a nadzvednutá obočí a přirovnávání k dámám typu kartářka Jolanda), ale jako metoda, jež vám pomůže ovlivňovat tok reality ve váš prospěch, jako nástroj kompetence a do jisté míry i moci – tedy vlivu, který máte na věci, co formují podobu vašeho života.
Když budete svou praxi vnímat touto optikou, najednou bude mnohem snazší vytyčit si cíle a najít si konkrétní kroky, jak je naplnit.
A taky vám to pomůže hledat si takové koníčky, které po vás nebudou vyžadovat pravidelné oběti a obětiny – ale o tomto tématu zase příště.
