V naší kultuře jsme zvyklí na předky vzpomínat hlavně v čase podzimních svátků a částečně o Vánocích, které si ale již nechceme “kazit” smutkem. Přesto byl talíř pro pocestného původně talířem právě pro již nepřítomné předky. Kdy jindy je pozvat ke svému stolu než v čase, který byl vždy vnímán jako jeden z nejdůležitějších okamžiků roku.
Ve starých kulturách, například římské, bylo ale uctívání předků rodu běžnou a obvyklou součástí osobní a rodinné spirituální praxe. Stejně tak ze starého severu máme doklady o svátcích Dísablot a Álfablot, v rámci kterých se uctívali mj. právě předkové rodu, kteří i po své smrti pomáhali těm, kteří zde po nich zůstali.
V domácí magii jsou předkové nejčastěji uctíváni tím, co měli nejraději. Toto je ideální čas najít staré sešity po babičce a uvařit podle nich jídla, která si možná ještě pamatujeme z dětství. Pokud žádné takové literární poklady nenajdeme, můžeme se spolehnout na moderní recepty, které najdeme v kuchařkách nebo na internetu, a jenom se inspirovat svými vzpomínkami na naše zemřelé blízké, jejich oblíbená jídla nebo způsob servírování. Nyní je vhodný čas vyndat kávový servis po tetičce, čajovou konvici nebo etažér na cukroví, který kdysi zdobil stůl u prarodičů.
Krb je místem, okolo kterého se rodina scházela, bylo tam světlo a teplo. I dnes je proto krb nebo jeho moderní provedení, tedy sporák a trouba, místem, kam můžeme směřovat oltáře předků a obětiny.
Obětinou nemyslím plnohodnotné jídlo, guláš se šesti, ale malé porcičky, které symbolicky ukazují, že na své předky stále myslíme a že jejich duše vyživujeme. Vzhledem k tomu, že žijí v jiných sférách než my, pravděpodobně si na tom guláši nepochutnají stejným způsobem, jako my. Čerpají ale energii z podstaty jídla, stejně jako z našich vzpomínek. Pokud chcete, můžete jako součást svého vzpomínkového rituálu vždy říct, že jim dáváte danou obětinu, ať je vyživí, přinese jim potěšení a ať se v jejich sférách promění v to, co jim přijde nejvíce vhod.
Další možností je prostření stolu pro další osobu a umístění malé porce jídla na toto vyhrazené místo. Tím doslova zveme své předky k jednomu stolu, jíme jako rovný s rovným a znovu ustanovujeme vztah, který jsme měli předtím, než odešli na druhou stranu. A pokud se vztahujeme i k těm předkům, které jsme za života nepoznali, prodlužujete tím svůj dosah do dalších a dalších generací hluboko do minulosti. Tato tradice je typická pro němou večeři v “samhainovém” období, i pro slunovratové a štědrovečerní večeře. O obojím si více povíme v kurzech.
Ze svátečních dní, jako např. Vánoc, ale také mexického Dia de Muertos, máme i tradice, kdy se porce jídla nebo třeba mazanec či vánočka nechá na kuchyňském stole a duchové se pozvou, aby hodovali přes noc. Ráno se potom jídlo normálně sní. To je dobrý prostředek proti plýtvání v případě, že nechcete nebo nemůžete vyčlenit jídlo, které se později vyhodí.
Jaké máte vztahy s vašimi předky? Uctíváte je, pracujete s nimi? Máte nějaké oblíbené recepty po předcích, které zařazujete do jídelníčku?
🍂❄️🍁
O předcích budeme více v mluvit v Čarodějném podzimu, který začíná už 27. října a také v Čarodějné zimě, na kterou se můžete těšit od 1. prosince. Odkazy a registrace najdete v prvním komentáři pod článkem. Těšíme se na vás. 🧙🏻♀️🧙🏻♀️🧙🏻♀️
