Z anglického či německého jména pro neděli (Sunday, der Sonntag) je zřejmé, že neděle byla našimi předky spojována se Sluncem. V germánské pohanské tradici tedy s bohyní Sunnou (Sol),
V severské mytologii je Slunce žena, zatímco Měsíc je muž (většinou to bývá naopak – lunární aspekt je obvykle ryze ženský).
Když byl svět vytvořen z těla mrtvého obra Ymíra trojicí Ódin, Vili a Vé, Slunce, Měsíc a hvězdy byly vytvořeny ze shromážděných jisker, které vystřelily z Muspellsheimu, země ohně.
Sunna – Sól (“paní Slunce”) řídí každý den svůj sluneční vůz pronásledovaný vlkem Sköllem. Říká se, že někdy se Sköll dostane tak blízko, že je schopen ukousnout kus Slunce a způsobit zatmění. Během Ragnaröku, předpovězeného “Soumraku bohů” nebo konce světa, Sköll nakonec spolkne Slunce. Poté, co bude starý svět zničen, vznikne svět nový, kde odkaz Sunny bude pokračovat skrze její dceru, neméně krásnou a zářivou, jako byla její matka.
Tolik k mytologii a symbolice cyklického opakování vzniku a zániku, který můžeme sledovat právě v každodenním střídání dne a noci, světla a tmy.
Zatímco my jsme se naučili jako začátek týdne vnímat pondělí, pro naše předky byla prvním dnem týdne právě neděle. Nepodceňujte tedy, jak svůj týdne začnete. Neděle je dnem, kdy si můžeme připomenout, že vše má svůj čas. Dělíme ho mezi práci, povinnosti i zábavu a měli bychom s ním zacházet moudře, abychom na úkor jednoho neopomněli to druhé. Vše má svou vlastní důležitost. Čas pro každého ubíhá stejně, nikdo z nás nemá den delší než 24 hodin, je ale na nás, jak svůj den prožijeme, a jak minuty a hodiny, které plynou, rozdělíme.
