V základech většiny soudobých oslav, které probíhají na evropské a severoamerické půdě, je keltský svátek Samhainn či Samhuinn, který dal název svátku Samhain v moderním Kole roku. Tento starý keltský svátek značil konec sklizně a plodného období země a začátek temného období, které na krátký čas rozsvítí až světlo zimního slunovratu. Na pravé ‘svítání’ nového zemědělského roku si ale musíme počkat až do únorových svátků (Hromnice, Imbolc).
Tradičním časem samhainových oslav je noc z 31. října na 1. listopadu, v posledních letech se však slavení prodlužuje na více dní, či dokonce týdnů na přelomu října a listopadu.
Ze zemědělského pohledu je Samhain koncem starého a začátkem nového roku. Na polích, v zahradách a sadech sklízíme poslední plodiny předtím, než se země ponoří do chladu a temnoty zimy. Vybírají se zvířata na porážku a pořádají se zabijačky a posvícení, při kterých si užíváme poslední hojnost stávajícího roku a symbolicky se tak snažíme přitáhnout stejnou hojnost do zimního času a celého dalšího roku.
Samhain je znám jako období, kdy je závoj, které odděluje náš svět od světa duchů a předků, obzvláště tenký. V tomto čase nás naši předkové i další zemřelí slyší lépe než kdy jindy. Platí to ostatně o všech přechodových časech. Samhain má ale v naší kultuře a našich myslích výsadní postavení. Nikdy jindy není esence pohanství a čarodějnictví cítit tak výrazně, jako během podzimních oslav předků. Zapalujeme proto ohně a svíce, abychom ukázali duším předků cestu domů, ale zároveň jimi odrazujeme ty duchy, kteří nám nejsou přátelsky nakloněni. K tomu slouží i vydlabané dýně či masky, vytváření chaosu při halloweenských obchůzkách nebo obracení zavedených pořádků třeba při servírování jídel.
V rámci rituálů komunikujeme s našimi předky, vzdáváme jim hold a pořádáme hostiny, při kterých je uctíváme jídlem a pitím. Navštěvujeme hřbitovy a děkujeme jim za vše, co pro nás udělali. Síla předků je v tomto čase hmatatelná a my ji můžeme využít pro těžká rozhodnutí, která možná budeme muset učinit. Samhain je totiž časem, kdy se ohlížíme zpět na uplynulou sezonu, hodnotíme své skutky a rozhodujeme se, co ve svém životě nechat žít a co opustit.
Zároveň, pokud na nás leží křivda či rodové trauma, může být Samhain vhodný čas pro jeho očištění a zpracování.
Samhain je bezpochyby nejtemnějším svátkem Kola roku. Jeho poselství jde hluboko do podsvětí tohoto světa i našeho vlastního nitra. Přesto není jenom svátkem smrti, ale také časem znovuzrození a nových začátků. Bez smrti není život, bez konce není začátek. Samhain nás učí, že jde o dvě strany téže mince. A obě si zaslouží stejný respekt a úctu.
Čekají nás nejtemnější týdny roku. Rychle ubývá slunečního světla, stahujeme se do svých domovů, vzpomínáme na zemřelé blízké, přemýšlíme, bilancujeme a rozhodujeme se… pro mnoho lidí je to těžké období. Vězte ale, že tyto hutné týdny budou brzy odměněny prvními záblesky světla a naděje, která se zrodí již o zimním slunovratu. Napřed pro ně ale musíme vytvořit prostor.
Symboly samhainového období jsou dýně, svíčky, masky a věci spojené s předky. Barvami svátkou jsou černá, která představuje zimu, smrt či podsvětí, červená jako krev a život, který by bez smrti neexistoval, oranžová barva dýní a také hnědá, jako země, která je obnažená, neúrodná a čekající na odpočinek pod sněhem.
Samhain je obdobím zabijaček a nedlouho po něm následuje i martinské vybíjení drůbeže. Tradičními pokrmy jsou tedy zabijačkové pochoutky, pečené kachny či husy a pozdní plodiny, jakým jsou například ořechy, jablka či tuříny. Z nápojů to může být svařené víno, mošt či cider. Tradičně se také pečou dušičkové koláčky, které se nechávají předkům jako obětina a také slouží jako dárek pro koledníky.
Celé povídání o svátcích spojených s tímto časem jste si mohli přečíst v první kapitole právě probíhajícího kurzu Čarodějný podzim.
