Vietnam pro mě nikdy nebyl domovem duše. Tím pro mě vždycky byla a bude Indie. Ale když jsem se sem vrátila podruhé, došlo mi, že tahle země se mi dostala pod kůži víc, než jsem čekala. Zamilovala jsem se – do její energie, lidí, atmosféry. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc cítím, že by to možná mohl být i můj domov. Možná ne navždy, ale na nějaký čas určitě.
Zejména Jižní Vietnam mě uchvátil. Moje srdce touží žít v tropickém podnebí, dýchat horký vzduch provoněný květinami a kořením, cítit tu lehkost nekonečných slunečných dnů. Ale nejde jen o klima. Jde o lidi – laskavé, otevřené. O fascinující kulturu, která vtahuje do svého proudu. O kuchyni, která je božská a stojí za to se sem vracet.
A pak je tu něco hlubšího – jemný spirituální svět, který mi dal pocit, že sem patřím. V moderním a rušném městě, kde se každodenní život proplétá s tradicí, jsem vnímala tu zvláštní rovnováhu mezi současností a dávnými rituály. Všude kolem mě pulzovala energie ulic, ale v chrámech lidé v tichosti zapalovali vonné tyčinky a klaněli se před oltáři. Spiritualita tu nebyla okázalá ani nevyžadovala pozornost – byla přirozená, nenápadná a pevně vetkaná do běžného dne. A pak jinde, blíž moři, obklopená tropickou přírodou, se všechno ještě prohloubilo. Horký vzduch byl nasycený vůní květin a slaného vánku, stíny palem se houpaly v rytmu větru a džungle se táhla až k břehům. Tam jsem cítila, jak hluboko je spiritualita vetkaná do samotné krajiny – tichá, samozřejmá, přítomná v půdě, vodě i vzduchu.
A paradoxně to byl právě Vietnam, kde jsem navázala jedno z nejsilnějších spojení s Hekaté. Bohyně, kterou považujeme za řeckou, ke mně nejhlasitěji promluvila tady – v tropickém podnebí, u moře. Hekaté překračuje hranice. A já mám pocit, že právě tady mě něco přijalo tak, jak jsem, beze změn a přizpůsobování.
Vietnam možná není můj minulý život. Možná není ani osudová země mé duše. Ale přijal mě s takovou vlídností, že si umím představit, že bych tu jednou strávila delší čas. Ať už se to někdy stane, nebo ne, jedno vím jistě – tahle země má v mém srdci svoje místo.
Neuvěřitelně děkuji mojí skvělé přítelkyni Dianě ze Zcestovalá, která mi pomohla prožít můj návrat do Vietnamu naplno, v klidu a bez starostí. Díky ní jsem se mohla skutečně ponořit do všeho, co mi tahle země dala, a jen si to nechat plynout. A pokud někdo sní o podobné cestě a hledá někoho, kdo mu ji pomůže uskutečnit, určitě stojí za to se s ní spojit.
Tiumen
Tiumen – Kartářka a čarodějka. 🔔 Pozor! Nyní mám více volných termínů na výklady a konzultace.
K magii a výkladům karet jsem se dostala po více jak dvaceti letech praktikování tantrického buddhismu. Styl mé praxe se tak sice diametrálně proměnil a obohatil o nové dimenze, motivace však zůstává stále stejná. Magii vnímám jako práci s myslí.
Články
- PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA!
Když přijde řeč na to, proč ze všech možných systémů dělám zrovna magii pozdní antiky, většinou se čeká nějaká osudová odpověď – třeba vnitřní volání nebo aspoň vzpomínky na minulý život v Alexandrii. Jenže pravda je mnohem prozaičtější.… Číst dále: PROČ DĚLÁM MAGII ŘECKÝCH PAPYRŮ? PPROTOŽE JE TO ZÁBAVA! - BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND?
Když se dnes na internetu mluví o antické magii, většinou dostanete na výběr ze dvou romantických pohádek. V té první jsou antičtí mágové vlasatí rebelové z podzemí, kteří po nocích ve sklepě při svíčce zachraňují zakázané vědění před… Číst dále: BYLA ANTICKÁ MAGIE UNDERGROUND? - Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také.
Magie je cesta seberozvoje. Alespoň podle proklamací, které člověk čte na internetu. Čím déle praktikujete, tím lépe znáte sami sebe, tím přesněji rozpoznáte vlastní chyby a tím moudřejším, pravdivějším a celkově kvalitnějším člověkem se stáváte. Nevím proč. Kladivo… Číst dále: Magie je cesta seberozvoje. Kladivo také. - V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu.
V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. Nebo vykrajuj cukroví. Zachumlej se do deky. Dopřej si ten příjemný pocit, kdy někdo vypráví a tebe zajímá hlavně to, co bude dál. Třeba proč… Číst dále: V prosinci ti budu každý den chvíli číst. Ty si zatím dej čokoládu. - PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
Každý rok se na přelomu října a listopadu z českého internetu dozvídáme totéž: závoj mezi světy se ztenčuje, brány podsvětí vržou a nastává jediný správný čas pro práci s mrtvými. Když člověk sedí ve střední Evropě, zní to… Číst dále: PODSVĚTÍ NEMÁ OTEVÍRACÍ DOBU.
