Kálí doslova znamená černá. Jako taková je temným a chaotickým archetypem; divokou, bojovnou a nespoutanou podobou Déví (bohyně) spojenou se smrtí, destrukcí a zánikem.
Může se zdát děsivá, zvlášť na první pohled, ale pro ty, kteří ji dokážou vidět jako stvořitelku, jako Matku temnoty, je tou, která překonává čas a prostor. Je nositelkou života a smrti a má moc zničit svět. Své děti chrání zuřivě a s nekonečnou láskou. Její objetí však není něžné. K těm, kteří se svěří pod její ochranu, přistupuje jako poněkud drsná matka. Zabrání tomu, aby se vážně zranili, ale nechá je přesvědčit se na vlastní kůži, že sahat na rozpálenou plotnu se nevyplácí. Pokud však své oddané nechává trpět, tak vždy pouze pro jejich vyšší dobro. Ničí naše iluze, nikoliv naši duši. Tu naopak vede cestou hluboké transformace.
Lidská hlava, již Kálí drží v ruce, je symbolem smrti ega. Není však třeba se bát. To, co je odsouzeno ke konci, nebylo životaschopné a dříve nebo později bychom se toho tak jako tak museli zbavit, a to dost možná bolestněji a náročněji.
Kálí je nejčastěji zobrazována, jak stojí na svém choti Šivovi. Ten je jediný, kdo ji dokáže uklidit během jejího šílenství.
Příběh praví, že se Kálí zrodila z třetího oka bohyně Durgy, aby bojovala se zlým démonem. Její hněv byl však tak intenzivní a destruktivní, že jej nedokázala sama ovládnout a málem zničila celý svět. Šiva se položil před ní, aby ji během tohoto záchvatu zuřivosti zastavil a vrátil ji k příčetnosti.
Proto je Kálí zachycena s vyplazeným jazykem, tedy v momentu uvědomění, že málem zašlápla svého milovaného.
Šiva a Šaktí, tedy mužský a ženský princip, je v každém z nás. Oba tyto aspekty musí být v rovnováze, abychom mohli žít zdravý a úspěšný život.
Pokud je jedna z těchto stránek příliš dominantní, dostáváme se do vleku našich emocí, nebo je naše mysl příliš zatemněná.
Nikdy to však není Kálí, kdo krotí Šivu. Šiva musí uklidnit Kálí. Kálí je archetypem divoké ženy, jež nemůže být ochočena, ale ten pravý muž jí může zklidnit.
Kálí nám však do života nepřináší stabilitu. Právě naopak. V kosmickém tanci je vždy připravena zničit to, co příliš dlouho setrvávalo neměnné. Rozbíjí naše ztuhlé představy a ničí zaběhlá paradigmata. Nutí nás spatřit pravdu v její nejsyrovější podobě. Přináší temnotu, ale zároveň je tou, která temnotu poráží. Způsobuje chaos, ale jen proto, aby nás přiměla najít vyšší řád.
Obracíme se k ní nejen ve chvíli, kdy jsme připraveni k transformaci nebo když hledáme mocnou ochranu, ale také pokud bojujeme s nízkým sebevědomím, nebo také v situacích, kdy potřebujeme najít odvahu promluvit a bojovat sami za sebe.
