Tradice podzimního času

Období konce října a začátku listopadu má své vlastní kouzlo, které vnímají i ti, kteří nekráčí po magických cestách. Magie podzimu voní po barevném padajícím listí i po sychravých mlhavých ránech. Součástí této symfonie je dýňové latte a poslední teplé sluneční paprsky, stejně jako chlad hřbitovní zdí a vzpomínka na naše zemřelé.

V každém ohledu se nacházíme v přechodovém, liminálním čase, který už není babím létem, ale ještě není zimou. V tuto dobu o to víc vnímáme bytosti a světy, které již nejsou běžnou součástí našeho bytí. Svět bohů, předků, duchů a dalších bytostí je jen krůček od nás, stačí natáhnout ruku a dotkneme se závojů, které tyto světy přirozeně dělí (nebo spojují?). Duše našich zemřelých blízkých jsou jen na vzpomínku daleko a bytosti jiných světů můžeme zahlédnout koutkem oka i v pravé poledne, kdy vzácné podzimní slunce ukáže svou vlídnou tvář.

Spousta dávných tradic je nenávratně ztracena a toto období nás učí, že i to je jistým způsobem v pořádku. Vše se rodí a umírá, aby vytvořilo prostor pro něco nového. To se týká nejen živých bytostí, ale i tradic. To, co nám zůstalo, je zajímavá směsice zvyklostí, kouzel a pověr, která je zároveň stará i mladá. Je součástí přirozeného proudu života (a smrti), který donesl ozvěny prastarých tradic až do dnešních dní.

Nejsou stejné jako ty, které slavili naši dávní předkové, ale nejsou možná zas tak jiné. Co je důležité, jsou naše. Existují v našem čase a prostoru a je na nás, abychom je využili a také si je užili.

V různých časech a tradicích má toto období mnoho jmen. Samhainn, Kalan Gwav, Dziady, Halloween, Calan Gaeaf, Dušičky, Dia de Muertos, Den všech svatých, Samhain… bez ohledu na název je podzim časem předků, smrti a v mírném pásmu také časem poslední sklizně před tím, než zemi svým temným a chladným pláštěm překryje paní Zima.

Určitě jste již zaznamenali, jakou nevoli každoročně vzbuzují čím dál populárnější oslavy Halloweenu.

Krom uvědomělých křesťanů, kteří považují halloweenské oslavy za uctívání ďábla, je i spousta tradicionalistů, kteří mají pocit, že svátky, které nejsou místní, tu nemají co dělat. Bylo by dobré si připomenout, že i zdobení hrobů květinami a svíčkami, které je pro nás dnes samozřejmé, pochází až z poloviny předminulého století.

To samé koneckonců platí i o “tradičním” kaprovi s bramborovým salátem. Před 50. lety minulého století byste ho jen těžko hledali na slavnostních vánočních tabulích.

Podzim je obdobím, kdy se ztenčují závoje mezi světy a můžeme mezi nimi snáze cestovat. A tak se v kurzu Čarodějný podzim vydáme skrze prostor a čas, abychom se podívali na nejvýznamnější podzimní svátky, které daly vzniknout současným podzimním oslavám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související